Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Bylo nás pět

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (42 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Bylo nás pět O díle:humoristickýrománKarla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství vRychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Edu Kemlinka a Pepka Zilvara z chudobince (chudobinec je kolektivní charitativní ubytování pro chudé). Autor používá spisovný i hovorový a nespisovný jazyk (právě nespisovnost dává vyniknout dětskému vyprávění – nýčko, abysem, pročež, douče,.. ) Námět:humoristický román vzniklý za protektorátu, odehrávající se na malém městě. Kniha je částečně autobiografická, autor vychází ze svých klukovských let. Postavy:Petr Bajza charakteristika: vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost vedlejší: Tonda Bejval –Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý,Čenda Jirsák –kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný,Eda Kemlink –další z kamarádů Pepa Zilvar –z chudobince, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky Doba a prostředí děje:maloměsto přelom 19. a 20. století – reálné Obsah: Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělá jí naschvály - například dá Kristýně do kufru mrtvou myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. On a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Chlapci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, kterou ovšem neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale stydí se a neříká to. Půjčuje si od Otakárka knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti. Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou. Když do města přijedecirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, chodí s ostatními do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby šli společně na jedno představení. V cirkuse je i Zilvar z chudobince, který tam pracuje, a proto může představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přijde za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“. Petr onemocníspálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupíslona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví doIndie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví, dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba. Bohužel to Pepovi všechno vstoupí do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo. Ukázka: (1)Tatínek pravil, že rád vidí, když chodím k Soumarom, jelikož jsou to lepší lidi, a tím pádem se naučím dobrým způsobům, což prospívá obchodnictvu. Maminka mě pak přikázala, abusem u Soumarů porád říkal „rukulíbám“, aby bylo vidět, že jsem dobře vedený. Já jsem jí to slíbil, ale neřekl jsem „rukulíbám“ a neřekl bysem to ani za pytel buráků, jelikož se stydím. (2) Bejval Antonín pravil, že je dobře, že je tolik sněhu, protože budeme dělat Eskymáky. Pročež jsme si udělali chatrče ze sněhu a Bejval pravil: „Já jsem Nanuk, člověk přírodní.“ My jsme všichni uznali, že je Nanuk, a kořili jsme se mu. A potom jsme jako lovili velryby a tuleně a lední medvědy a byl s námi Otakárek Soumarů a jemu jsme pravili, že je medvěd a že je zastřelený. Zařazení autora:- 1.9.1939 – začátek 2. svět. války (napadení Polska) Další autoři: Ivan Olbracht, Vladislav Vančura, Jaroslav Hašek,Rudolf Medek, František Langer, Eduard Bass, Karel Čapek Karel Poláček (1892-1944) Tento novinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy, se narodil českožidovské rodině v Rychnově nad Kněžnou. Po dokončení gymnázia pracoval jako úředník a v r. 1914 narukoval do války, kde se na srbské frontě dostal do zajetí. Po válce publikoval v periodikách Nebojsa a Tribuna, v Lidových novinách, a dále v Českém slově, a

Témata, do kterých materiál patří