Bylo nás pět

Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví, dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba. Bohužel to Pepovi všechno vstoupí do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo.

Ukázka: (1)Tatínek pravil, že rád vidí, když chodím k Soumarom, jelikož jsou to lepší lidi, a tím pádem se naučím dobrým způsobům, což prospívá obchodnictvu. Maminka mě pak přikázala, abusem u Soumarů porád říkal „rukulíbám“, aby bylo vidět, že jsem dobře vedený. Já jsem jí to slíbil, ale neřekl jsem „rukulíbám“ a neřekl bysem to ani za pytel buráků, jelikož se stydím.

(2) Bejval Antonín pravil, že je dobře, že je tolik sněhu, protože budeme dělat Eskymáky. Pročež jsme si udělali chatrče ze sněhu a Bejval pravil: „Já jsem Nanuk, člověk přírodní.“ My jsme všichni uznali, že je Nanuk, a kořili jsme se mu. A potom jsme jako lovili velryby a tuleně a lední medvědy a byl s námi Otakárek Soumarů a jemu jsme pravili, že je medvěd a že je zastřelený.

Zařazení autora: České meziválečná próza - 1918 vznik ČSR - úředním jazykem čeština → vychází řada knih: rozmach prózy (romány), reportáže, vznikají nakladatelství: Topičovo, Ottovo, Vilímkovo, Melantrich, vycházejí časopisy a noviny (Lidové) - ovlivnění rozvojem filmu, náměty ze současnosti, psychologie postav, bohatost, působivost - 1921 vznik KSČM: umělci verbováni do strany, řada jich vstupuje - 1929 K. Gottwald (orientace na Rusko)→ řada autorů vystupuje a odmítá komunismus viz K. Čapek- „Proč nejsem komunistou“ (článek 1924) - ve 30. letech reakce na události ve světě (K. Čapek – španělská občanská válka) - 1.9.1939 – začátek 2. svět. války (napadení Polska)

Další autoři: Ivan Olbracht, Vladislav Vančura, Jaroslav Hašek, Josef Kopta, Rudolf Medek, František Langer, Eduard Bass, Karel Čapek

Karel Poláček (1892-1944)

Tento novinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy, se narodil českožidovské rodině v Rychnově nad Kněžnou. Po dokončení gymnázia pracoval jako úředník a v r. 1914 narukoval do války, kde se na srbské frontě dostal do zajetí. Po válce publikoval v periodikách Nebojsa a Tribuna, v Lidových novinách, a dále v Českém slově, a v humoristickém čtrnáctideníku Dobrý den. Během druhé světové války byl z rasových důvodů propuštěn a nesměl publikovat. V roce 1943 se dobrovolně přihlásil do transportu do Terezína, když do něho byla zařazena jeho životní družka. O rok později zde zahynul.