Remarque---Na-západní-frontě-klid

z hoblovaček. Ale co bys tak řek bílým fazolím, nechtěl bys lžíci?"

Rekrut zrudl. ,, Navalovat si mě nemusíš."
Katczinský nic neodpovídá: ,,Vem si esšálek."Jdeme zvědavě za nimi. Vede nás k sudu vedle 

svého slamníku. Je opravdu do polovičky naplněn bílými fazolemi a hovězím. Katczinský před 
ním stojí jako generál a povídá: „Oči v hrsti, dlouhý prsty! To je pruská parola."

Jsme překvapeni. Ptám se: „Sakra, Kate, kdes to sebral?"
„'Rajské jablíčko' bylo rádo, že jsem mu to odebral. Dal jsem mu za to tři kusy hedvábí z 

padáků. No, bílé fazole jsou i studené jedna báseň."

Nandá rekrutovi mecenášsky porci a řekne: „Až se sem přihrneš s esšálkem příště, budeš mít 

v ruce cigáro nebo žvanec tabáku, rozumíš?"

Pak se obrátí k nám: „Vy dostanete, to se ví, i tak."

*    *    *

Katczinský je nepostradatelný, poněvadž má šestý smysl. Takoví lidé jsou všude, ale není na 

nich předem vidět, že jsou tací. Každá rota má jednoho nebo dva z téhle sorty. Katczinský je ten 
nejmazanější ze všech, co znám. Řemeslem je, tuším, švec, ale na tom nezáleží, rozumí každému 
řemeslu. Je dobře táhnout s ním za jeden provaz. My, Kropp a já, s ním táhneme a taky Haie 
Westhus k nám tak napolo patří. Ale to už je tak víc výkonný orgán, neboť pracuje pod Katovým 
velením, když se ušije nějaká věc, kde je potřeba pěstí. Za to má pak určité výhody. Tak na 
příklad přijdem v noci do docela neznámého místa, bídného hnízda, kde je vidět na první pohled, 
že je vyrabované až na došky. Nakvartýrujem se do malé, tmavé fabriky, která byla k tomu právě 
zařízena. Jsou tam postele, vlastně jen pryčny, pár látek, potažených drátěným pletivem.