Remarque---Na-západní-frontě-klid

Katczinský   je   líčí   nádhernými   barvami   a   s velkým   pohnutím.   Co   bychom   dali   za   to, 

kdybychom mohli k nim zpátky! Dál totiž si naše myšlenky už ani netroufají.

Vy instrukční hodiny ráno. - ,,Řekněte mi součástky pušky model 98!" - vy tělocvičné hodiny 

odpoledne - ,,pianisti, nastoupit. Vpravo v bok. Hlaste se v kuchyni k loupání brambor."

Hýříme vzpomínkami. Kropp se najednou zasměje a řekne: ,,V Löhne přestupovat."

To byla nejmilejší hra našeho kaprála. Löhne je nádraží, na kterém se přestupuje. Aby se naši 

dovolenci nezaběhli, cvičil Himmelstoss v kasárenské světnici s námi přestupování.

Měli jsme se naučit, že v Löhne je nutno jít tunelem k vlaku, do něhož se přestupuje. Postele 

představují tunel a každý se postaví nalevo od nich. Pak přišlo komando: ,,V Löhne přestupovat!" 
a jako blesk leze všechno pod postelemi na druhou stranu. To jsme cvičili celé hodiny.

Mezitím bylo německé letadlo sestřeleno. Padá jako kometa, rozvíjejíc za sebou vlajku kouře. 

Kropp ztratil láhev piva a platí rozmrzele svou prohru.

„Himmelstoss," povídám, když se Albertovo zklamání utišilo, „je jistě jako listonoš skromný 

člověk, odkud to, že jako kaprál je takový ras?"

Tato otázka Kroppa opět vzruší. ,,To není jenom Himmelstoss, takových je velmi mnoho. 

Jakmile dostanou hvězdičky nebo šavli, stanou se jinými lidmi, jako by se blínu napili."

,,To dělá uniforma," domnívám se.
„Tak přibližně," povídá Kat a připravuje se k veliké řeči, „ale důvod je jiný. Podívej se, když 

natrénuješ psa, aby žral brambory, a předložíš mu potom kus masa, chňapne po něm přece, 
poněvadž je to v jeho povaze. A dáš-li nějakému člověku kousíček moci, je to s ním taky tak; 
chňapne po ní. To přichází samo, neboť člověk sám o sobě je zkrátka a dobře bestie a teprve pak 
je namazán, jako chleba se sádlem troškou slušnosti. U vojska je celý vtip v tom, že vždycky má 
někdo nad jiným moc. Zlé je jen to, že každý má příliš mnoho moci; kaprál může obyčejného 
vojáka, lajtnant kaprála, hejtman lajtnanta tak sekýrovat, až se zblázní. A poněvadž to ví, proto si 
na to hned trošku zvykne. Vem si jen tu nejjednodušší věc: jdeme z execiráku a jsme utahám jako 
psi. Přijde rozkaz: zpívat. Zpěv je pro kočku, poněvadž každý je rád, že ještě unese břízu. A už 
dělá rota čelem vzad a musí za trest hodinu dodatečně execírovat. Na zpá teční cestě se zase 
řekne: zpívat, a teď se zpívá. Co to všecko mělo za účel? Velitel roty prosadil svou, poněvadž k 
tomu má moc. Nikdo ho za to nebude hanit, naopak je pokládán za štramáka. Při tom je něco 
takového jenom maličkost, jsou ještě docela jiné věci, při nichž se mohou dělat člověku nohy. A 
teď se vás ptám: i kdyby ten člověk byl v civilu čím chce, v kterém povolání si může dovolit něco 
takového, aniž by mu rozflákali kušnu? To může jenom u vojska. Vidíte, a to stoupá každému do 
hlavy! A to mu stoupá do hlavy tím víc, čím menším pánem je v civilu.