Remarque---Na-západní-frontě-klid

Přede dveřmi cítím tmu a vítr jako vykoupení. Dýchám, co mi plíce stačí, a cítím na obličeji 

vzduch teplý a měkký jako nikdy dotud. Hlavou mi náhle letí myšlenky na děvčata, na kvetoucí 
luka, na bílá oblaka Nohy se pohybují v botách kupředu, jdu rychleji běžím. Kolem mne chodí 
vojáci, jejich hovory mě vzrušují, přes to, že jim nerozumím. Země bobtná silami a ty síly 
protékají chodidly do mne. Noc praská nabita elektřinou, fronta bouří tlumeně jako bubnový 

koncert. Mé údy se křepce pohybují, cítím své ohebné klouby, funím a frkám. Noc žije, já žiju. 
Mám hlad větší než jen od žaludku.

Műller stojí před barákem a čeká na mne. Dávám mu boty. Jdeme dovnitř a on si je zkouší. 

Padnou mu. Hrabe se ve svých zásobách a nabízí mi pěkný kousek cerbulátu. K tomu máme teplý 
čaj s rumem

III

Přišla náhrada. Vyplňují se mezery, a slamníky v barácích budou brzy obsazeny. Jsou to zčásti 

staří lidé, ale dali nám taky pětadvacet mladých hochů z polních shromaždišť rekrutů. Jsou skoro 
o rok mladší než my. Kropp do mne šťouchá: „Viděls ty děti?"

Kývám. Nafoukneme se, dáme se na dvoře oholit, strčíme ruce do kapes u kalhot a koukáme 

jako stará pára.

Katczinský   se   připojí.   Couráme   se   konírnami   a   přijdeme   k   náhradníkům,   zrovna   když 

dostávají plynové masky a kávu. Kat se zeptá jednoho z nejmladších:

„Nedostali jste už dlouho nic pořádnýho k žrádlu, co?"
Rekrut se zašklebí. „Ráno chleba z tuřínu, v poledne zelí z tuřínu, večer kotlety z tuřínu a k 

tomu salát z tuřínu."

Katczinský odbornicky zahvízdne. ,, Chleba z tuřínu? To jste měli ještě štěstí, dělají ho už taky