Remarque---Na-západní-frontě-klid

Stromy tu svítí pestře a zlatě, v listoví blýskají rudě jeřabiny, k obzoru běží bílé cesty a kantiny 

bzučí pověstmi o míru jako úly. Vstanu.

Jsem klidný. Ať přejdou měsíce a léta, nevezmou mi už nic, nemohou mi už nic vzít. Jsem tak 

sám a tak nic nečekám, že se jim mohu bez bázně dívat vstříc. Život, který mě nesl těmito léty, 
vězí ještě v mých rukou a očích. Přemohu-li jej, nevím. Ale pokud je tu, bude si hledat svou 
cestičku, ať to, co ve mně říká „Já", chce či nechce. 

*    *    *

Padl v září 1918, jednoho dne, kdy po celé frontě bylo tak pokojně a tiše, že se zpráva z bojiště 

omezila na jedinou větu: na západní frontě klid . . .

Padl kupředu a ležel na zemi, jako by spal. Když ho obrátili, viděli, že se asi dlouho netrápil; - 

jeho obličej měl tak klidný výraz, jako by byl téměř spokojen, že to tak skončilo.

K o n e c

Document Outline

• Na západní frontě klid
  • III
• IV
  • VI
    • VII
  • VIII
    • IX
      • X
  • XI
    • K o n e c