Remarque---Na-západní-frontě-klid

„Říká se, disciplina musí být," míní nedbale Kropp.
,,Důvody," vrčí Kat, „mají vždycky. Dejme tomu. Ale nesmí se z ní stát šikanování. A vysvětli 

to takovému zámečníkovi nebo podomkovi, objasni to takovému uchu a ti jsou tu přece ve 
většině; ten jen vidí, že ho dřou bez nože a že přijde do pole, a ví docela přesně, co je potřeba a 
co není. Povídám vám, že obyčejnej voják to tady vpředu tak vydrží, to je co říc!  To je co říc!"

Každý přitakuje, neboť každý ví, že dril přestává jenom v zákopech, že ale pár kilometrů za 

frontou se zase počíná i kdyby měl začínat tím největším nesmyslem, salutováním a parádním 
pochodem. Je totiž železný zákon: „Voják musí v každém případě být zaměstnán."

Ale   vtom   se   ukáže   Tjaden   s   červenými   skvrnami   na   tvářích.   Je   tak   rozčilen,   že   koktá. 

Rozzářeně písmenkuje: „Himmelstoss je na cestě sem. Jde na frontu."

*    *    *

Největší vztek na Himmelstosse má Tjaden, poněvadž byl v barákovém táboře vychováván 

Himmelstossovou   metodou.   Tjaden   totiž   neudrží   v   noci   při   spaní   moč.   Himmelstoss   tvrdil 
zkrátka a dobře, že to je lenost a vynašel prostředek, který ho byl důstojný, aby Tjadena vyléčil.

Sehnal v sousedním baráku ještě jednoho takového muže, který se jmenoval Kindervater. Toho 

nastěhoval dohromady s Tjadenem. V barácích stály typické palandy, dvě postele nad sebou, 
spodek postelí z drátu. Himmelstoss je umístil tak, že jeden z nich dostal hořejší a druhý dolení 
postel. Ten spodní  na  to přirozeně  sakramentsky doplácel. Proto  si  to příští  večer  vyměnili, 
spodní přišel nahoru, aby to mohl odplatit. To byla Himmelstossova sebevýchova.