Remarque---Na-západní-frontě-klid

kolenou, Haie s  obličejem  ďábelsky zešklebeným a s  ústy rozkoší otevřenými, proužkované 
podvlékačky s nohama do x, které při každé ráně dělaly ve spuštěných kalhotách nejoriginelnější 
pohyby, a nad tím jako dřevorubec neúnavný Tjaden. Musili jsme ho nakonec přímo odtrhnout, 
abychom přišli taky na řadu.

Konečně postavil Haie Himmelstosse zase na nohy a předvedl nakonec privátní představení. 

Napřáhl pravou ruku k facce, jako by chtěl trhat hvězdy. Himmelstoss se převalil. Haie ho zvedl, 
postavil si ho zase pěkně a ulil mu levičkou druhou, prvotřídně mířenou. Himmelstoss vyl a 
nadával leza po čtyřech. Jeho proužkovaný listonošovský zadek svítil ve světle měsíce.

Zmizeli jsme tryskem.
Haie se ještě jednou ohlédl a řekl vztekle, nasyceně a trochu hádankovitě: „Pomsta je jako 

jelito."

Vlastně mohl být Himmelstoss rád; neboť jeho slovo, že má vychovávat navzájem druh druha, 

přineslo plody na něm samém. Stali jsme se učelivými žáky jeho metod.

Nikdy nevypátral, komu má být za to vděčen. A získal při tom ještě cíchu; neboť, když jsme se 

za několik hodin tam zase podívali, nemohli jsme ji už najít.

Tento večer způsobil, že jsme příštího rána do určité míry kurážně odjížděli. Vlající plnovous 

nás proto slavil velmi dojatě jako hrdinnou mládež.

IV

Musíme kupředu kopat zákopy. Při setmění přirachotí nákladní vozy. Vylezeme na ně. Je teplý 

večer a soumrak nám připadá jako roucho, pod jehož ochranou je nám dobře. Pojí nás; dokonce i 
lakomý Tjaden daruje mi cigaretu a nabízí oheň. Stojíme těsně vedle sebe, sedět nemůže nikdo. 
Műller je konečně jednou v dobré náladě; má nové boty.

Motory se roz bručí, vozy drnčí a rachotí. Silnice jsou vyježděny a plny děr. Světlo se nesmí