Remarque---Na-západní-frontě-klid

Odjíždíme jako rozbručení či dobře naložení vojáci,- přijdeme do pásma, kde se začíná fronta, 

a stala se z nás lidská zvířata.

*    *    *

Sporý lesík nás pohltí. Procházíme kuchyněmi.Zalesíkem sestupujeme. Vozy odjíždějí. Zejtra 

před úsvitem mají pro nás zase přijet.

Mlha a dělový dým stojí ve výši prsou nad lukami. Měsíc na ně svítí. Cestou táhnou oddíly 

vojáků. Přílby se lesknou v měsíčním světle slabounkými reflexy. Z bílé mlhy vyčnívají hlavy a 
pušky, kývající hlavy, kolébající se hlavně.

Dále vepředu mlha přestává. Hlavy se mění v postavy; - blůzy, kalhoty, boty se vynořují z 

mlhy jako z mléčného jezera. Formují se v kolonu. Kolona mašíruje přímo, postavy se pojí v 
jakýsi klín, nerozeznáš už jednotlivce, jen černý klín se sune kupředu, podivuhodně doplňován 
hlavami a puškami připlouvajícími z mlžnatého jezera. Kolona - ne lidé.

Po příčné cestě přijíždějí lehká děla a muniční vozíky. Koňům se v měsíčním svitu lesknou 

hřbety, jejich pohyby jsou krásné, poškubují hlavami, vidíš blýskot jejich očí. Děla a vozy se 
sunou kolem nás před rozplývavým pozadím měsíční krajiny, jezdci se svými ocelovými přílbami 
vypadají jako rytíři z dávných dob, je to jaksi krásné a úchvatné.

Míříme k zákopnickému skladišti. Jedni si naloží na  ramena ohnuté, špičaté, železné tyče, 

druzí prostrčí rovné železné hole skrze svitky drátu a odchází s tímto nákladem. Břemena jsou 
nepohodlná a těžká.

Terén je rozbitější. Zpředu chodí řadami hlášení:,,Pozor, vlevo hluboká granátová jáma!" - 

,,Opatrně, příkop!" - Naše oči jsou napjaté, naše nohy a hole makají, dříve než převezmou tíží 
těla. Najednou četa stojí; narazíme obličejem na svitek drátu svého předáka a klejeme.