Remarque---Na-západní-frontě-klid

Na cestě je několik rozstřílených vozů. Nový rozkaz. „Nekouřit." -Jsme těsně u zákopů.

Mezitím se docela setmělo. Obcházíme lesík a máme frontový úsek před sebou.

Na obzoru od konce ke konci stojí neurčitý, načervenalý jas. Je v neustálém pohybu, jsa 

protínán ohněm z dělových hlavní. Vysoko nad něj stoupají rakety, stříbrné a rudé koule, které se 
rozprsknou a prší na zem bílými, modrými a rudými hvězdami. Vyletují francouzské rakety, které 
rozvinují ve vzduchu hedvábný padák a snášejí se docela pomalu. Osvětlují všechno jako ve dne, 
jejich světlo proniká až k nám, ostře vidíme na zemi své stíny. Snášejí se celé minuty, než dohoří. 
Ihned stoupají nové, všude, a mezi nimi zase zelené, modré, rudé. 

,,Pěkná kaše," povídá Kat.
Dělová bouřka sílí v jediné temné dunění a rozpadá se opět ve skupiny explosí. Rachotí suché 

salvy kulometů. Vzduch nad námi je naplněn neviditelným shonem, vytím, pískáním a syčením. 
To je menší kalibr; - mezi to ale hučí nocí jako varhany i velké ,,kufry", hezky těžké věcičky, a 
přistávají  daleko za  námi.  Mají  jakýsi  říjivý, vzdálený,  chraptivější  hlas  jako  řevní  jeleni,  a 
táhnou svou cestou vysoko nad vytím a pískotem málokaliberních střel.

Reflektory začínají ohledávat černou oblohu. Klouzají po ní jako ohromná, na konci zúžená 

pravítka. Jeden z nich stojí tiše a trochu se chvěje. Ihned je u něho druhý, kříží se, černý hmyz je 
mezi nimi a snaží se uniknout: letec. Je oslepen, nejistý a potácí se.

*    *    *

V pravidelných vzdálenostech vrážíme do země železné koly. Dva a dva drží vždy svitek, 

druzí   odvinují   drát.   Je   to   praošklivá   práce   s   těmi   hustými,   dlouhými   ostny.   Nejsem   zvyklý 
odvinovat a roztrhnu si ruku.Po několika hodinách jsme hotovi. Ale máme ještě kdy, než přijdou 
nákladní vozy. Většina z nás si lehne a spí. Pokouším se o to také. Ale je příliš chladno. Je vidět, 
že jsme blízko moře, chlad nás neustále probouzí.