Remarque---Na-západní-frontě-klid

Vytrhuji náustek plynové masky ... V malé vzdálenosti ode mne někdo leží. Nemyslím na nic 

krom toho, že ten tam musí vědět: „Plyn, plyn!"
Volám, plazím se k němu, biju ho náustkem; nepozoruje nic ještě - jednou, ještě jednou - krčí se 
-je to rekrut - dívám se zoufale po Katovi, má už masku, vytrhnu také svoji, přílba letí stranou, 

odře mi obličej, dostanu se k tomu muži, hned u mé ruky leží jeho náustek, chytím masku, strkám 
mu ji přes hlavu, sáhne po ní - povolím - a rázem jedním trhnutím ležím v trychtýři.

Temné pukáni plynových granátů mísí se s praskotem explosivních střel. Mezi explosemi řinčí 

zvon, gongy, kovové klapačky oznamují všudy - plyn -plyn - plyn.

Za mnou to žbluňkne, jednou, dvakrát. Je to Kat, Kropp a ještě někdo. Ležíme čtyři v těžkém, 

číhavém napětí a dýcháme tak slabě, jak jen možno. Tyto první minuty v masce rozhodují o 
životě a smrti: přiléhá dobře? Znám hrozné obrazy z lazaretů: otrávené plynem, kteří, dusíce se, 
vyvrhují celé dny po kusech své spálené plíce.

Dýchám teď opatrně s ústy přitištěnými pevně na patronu. Čmoud se už plíží po zemi a klesá 

do všech dolinek. Jako měkká, široká chobotnice lehá si do našich jam a protahuje se v nich. 

Rýpám do Kata: bude lip vylézt a ležet nahoře, než tady, kde se hromadí nejvíc plynu. Ale 

nedostaneme se k tomu. Začíná nové krupobití střel. Vypadá to tak, jako by už neřvaly explose, 
ale jako by běsnila sama země. S praskotem sviští něco černého sem dolů k nám. Padne to těžce 
vedle nás: do vzduchu vymrštěná rakev.

Vidím, že Kat se hýbá a lezu k němu. Rakev padla čtvrtému v naší díře na nataženou ruku. 

Muž se pokouší strhnout si druhou rukou plynovou masku. Kropp včas zakročí, zkroutí mu ruku 
za záda a pevně mu ji tam drží.