Remarque---Na-západní-frontě-klid

Kat a já začneme uvolňovat poraněnou ruku. Víko rakve je prasklé a povolené, vytrhneme je 

lehce, mrtvého vyhodíme, vyvalí se, pak se pokoušíme uvolnit dolní část.

Muž na štěstí omdlí a Albert nám může pomoci. Nemusíme už být tak ostražití a pracujeme, 

seč síly, až rakev rupne a povolí pod podloženou lopatou.

Svítá. Kat vezme kus víka, podloží jím roztříštěnou ruku a ovineme ji všemi svými obinadly. 

Pro okamžik nemůžeme víc dělat.

Hlava mi pod plynovou maskou duní a bzučí, div nepukne. Plíce se namáhají, mají stále tentýž 

horký, opotřebovaný vzduch, žíly na spáncích vystupují, zdá se ti, že se udusíš. Prosakuje k nám 
šedivé světlo. Hřbitovem vane vítr. Vyplazím se nad okraj jámy. Ve špinavém svítání leží přede 
mnou vytržená noha, bota je  docela  neporušena, vidím to všechno zcela zřetelně  v jediném 
okamžiku. Ted se však někdo na několik metrů ode mne zdvihá, čistím skla, rozčilením jsou stále 
znovu zamžena, dívám se upřeně na něho: muž už nemá na sobě masku.

Čekám ještě několik vteřin - neklesá, dívá se pátravě kolem a dělá několik kroků, vítr rozptýlil 

plyn, vzduch je čistý, tu si s chroptěním strhuji rovněž masku, jako studená voda proudí do mne 
vzduch, oči mi přecházejí, vlna mne zaplavuje a hází v jakousi tmu.

*    *    *

Výbuchy ustaly. Obracím se k jámě a kynu ostatním. Vylézají a strhují masky. Chápeme se 

raněného, jeden z nás vezme jeho ruku v dlaze. Tak klopýtáme spěšně odtud.

Hřbitov je v sutinách. Rakve a mrtvoly leží porůznu kolem. Byli ještě jednou zabiti; ale každý, 

jenž byl roztrhán, zachránil jednoho z nás.

Plot je zničen, koleje polní dráhy za ním jsou vytrhány, trčí ohnuty vysoko do vzduchu. Před