Remarque---Na-západní-frontě-klid

„Mír neexistuje!" odsekne krátce Albert.
„Ale, kdyby," trvá na svém Műller, „co bys dělal?"
„Sek bych s tím!" kňučí Kropp.
„To je jasné. A pak?"
„Vožral se," povídá Albert. „Neblbni, já to myslím vážně."
„Já taky," povídá Albert, „co jiného by měl člověk vlastně dělat?"
Kata otázka zajímá. Žádá od Kroppa svůj tribut na čočce, dostane jej, uvažuje dlouho a míní: 

„Vožrat by se člověk moh, jinak ale na nejbližší dráhu – a pryč k maminkám, člověče, Alberte, 
mír."

Hrabe se ve svém zápisníku z voskovaného plátna, vytahuje jakousi fotografii a pyšně ji všem 

ukazuje. „Má stará!" Pak ji zase zabalí a nadává: „Ta zatracená, všivá válka."

„Ty máš co povídat," říkám. „Ty máš svého kluka a svou ženu."
„Právě proto," přikyvuje, ,,musím se starat, aby měli co jíst."
Smějeme se. ,,O to nebude nouze, Kate, a když, tak půjdeš jednoduše rekvirovat."
Műller je hladov a není stále ještě spokojen. Děsí Haie z jeho snů o výprasku. „Haie, co ty bys 

dělal, kdyby teď vypukl mír?"

„Nejdřív bych ti dal přes kušnu, že o něčem takovém tady vůbec začínáš," povídám, „jaks na 

to přišel?"

„Jak   přijde   kravinec   na   střechu?"   odpovídá   Műller   lakonicky   a   obrací   se   zase   na   Haie 

Westhuse. Na Haie je toho najednou moc. Kolébá svou pihovatou lebkou:

„Ty myslíš jako, že už nebude vůbec žádná válka."

„Tak. Ty ale taky pochopíš všecko."
„Pak by přec přišly zas ženský, ne?" Haie si olizuje hubu.

„To taky."

„Ať jsem zatracenej," povídá Haie, a jeho obličej roztává, „jestli bych si pak nenarazil nějakou 

správnou holku, víš, takovou štramandu jako kyrysar, kterou bych měl za co rafnout, a hnedky s 
ní do postele! Představ si opravdické postele s peřinami a pružnými matracemi, děti drahý, tejden 
bych si vůbec nenatáh kalhoty."