Remarque---Na-západní-frontě-klid

kalupem do kolečka. Ale zdá se, že se už naučil, že fronta není kasárenský dvůr. Zkouší to 
opětovně, ale neobrací se už ke všem, nýbrž na jednoho, doufá, že tak dostane spíš odpověď. 
Kroppa má nejblíže. Proto ho poctí otázkou: „No, taky tady?"

Ale přepjatá láska k Himmelstossovi není právě hříchem Kroppovým.

Odpovídá stručně: „Tak se mi zdá, že trochu dýl než vy."
Zarudlý knír se třese. „Vy mě už neznáte, co?"
Tjaden nyní otevře oči. „Ale jo."
Himmelstoss se obrátí k němu: „To je přece Tjaden, ne?"
Tjaden zdvihne hlavu. „A víš, co jsi ty?"
Himmelstoss je zaražen. „Od kdypak si tykáme? Co pak jsme spolu pásli krávy?"

Neví  absolutně,  jak  z  téhleté  situace  vyváznout. Tak otevřeného  nepřátelství  nečekal. Ale 

prozatím se střeží; jistě mu někdo nažvanil ten nesmysl o střílení do zad.

Tjaden zlostí nad otázkou o pasení krav je dokonce vtipný.
„Ne, to ty sám."
Teď to vře už taky v Himmelstossovi. Tjaden ho ale rychle předejde. Chce se rychle zbavit 

svého vtipu. „Co jsi ty, chceš vědět? Jsi prevít, to jsi! To jsem ti chtěl už dávno říc."

Zadostiučinění mnoha měsíců svítí mu z jasných prasečích očiček, když vyhodí svého prevíta.
Taky Himmelstoss rozváže: ,,Co chceš ty hnojaři, ty umazaný pacholku z rašeliniště? Vstaňte 

a paty k sobě, když s vámi mluví nadřízený!"

Tjaden mu velkodušně kyne. ,,Pohov, Himmelstossi, pohov! Odstoupit!"
Himmelstoss  je  běsnící   execírreglamá  samo.  Císař  pán  by  nemohl  být  víc  uražen.  Štěká: 

„Tjadene, poroučím vám služebně: vstaňte!"

„A co ještě?" ptá se Tjaden.

„Chcete mého rozkazu poslechnout nebo ne?"
Tjaden odpovídá pokojně a definitivně, aniž to ví, nejznámějším klasickým citátem. Současně 

se k němu obrátí zadkem.

Himmelstoss se žene odtud: „Přijdete před válečný soud!"