Remarque---Na-západní-frontě-klid

Až příště půjdete s námi tam ven, předstoupí chlapci, než umřou, před vás, srazí kufry a 

zeptají se vás poslušně: Prosím poslušně, abych mohl odstoupit! Poslušně prosím, abych směl 
chcípnout! Na takové chlapíky, jako jste vy, jsme tu zrovna čekali."

Usedne zas, a Himmelstoss zmizel jako kometa.

„Tři dny chládku," hádá Kat.

„Příště mu to vytmavím já," povídám Albertovi.
Ale je konec. Za to je večer při rozkazu výslech. V kanceláři sedí náš lajtnant Bertinck a volá 

nás jednoho po druhém.

Musím taky za svědka a vysvětluji, proč Tjaden revoltoval. Historka o močení do postele 

vzbuzuje dojem.

Přivedou Himmelstosse a já opakuji svou výpověď.

„Je to pravda?" ptá se Bertinck Himmelstosse.
Kroutí se, ale nakonec musí s pravdou ven, když Kropp vypovídá stejně.
„Proč pak to ale tenkrát nikdo nehlásil?" ptá se Bertinck.
Mlčíme; musí přec vědět, že stížnost na takové maličkosti nemá na vojně vůbec smyslu. Může 

si člověk na vojně vůbec na něco stěžovat? Nahlíží to a sjede nejdřív Himmelstosse, a vysvětlí 
mu pěkně energicky, že fronta nejsou kasárna. Pak přijde na řadu ve větším měřítku Tjaden, který 
dostane pořádné kázání a tři dni „zostřeného". Kroppovi diktuje, mžouraje při tom očima jeden 
den. „Jinak to nejde," říká při tom s politováním. Je to rozumný chlap.

,,Zostřený" kriminál je docela fešácký. Odpykává se v bývalém kurníku; tam mohou oba 

přijímat návštěvy, smluvíme se hned, že tam přijdem. Kdyby dostali ajnclík, přišli by do sklepa. 
Dřív nás taky uvazovali ke stromu, ale to je teď zakázáno. Někdy už s námi jednají dokonce jako 
s lidmi.

Hodinu po tom, co vsadili  Tjadena a Kroppa za  mříže, vypravíme se k nim. Tjaden nás 

pozdravuje kokrháním. Potom hrajem až do noci skat. Tjaden přirozeně vyhrává, holomek.