Remarque---Na-západní-frontě-klid

pohyb a nebezpečné vrčení; pak klid a zase pokus. Když už mám revolver v ruce, začne se mi 
ruka třást. Tisknu ji k zemi a uvědomuji si: vytrhnout revolver, střelit, než může rafnout, a pak 
sypat.

Nabírám pomalu dech a uklidňuju se. Pak zadržím dech, vytrhnu revolver, rána, doga zavyje a 

uskočí,   dostanu   se   ke   dveřím   stáje   a   převalím   se   přes   jednu
z obou hus, které utekly. V letu po ní ještě čerstva hmátnu, přehodím ji jedním rozmachem přes 
zeď a lezu sám za ní. Ještě nejsem na druhé straně, když už je tu doga, čilá a veselá, a skáče za 
mnou.

Rychle

se

spustím.

Deset

kroků

ode

mne

stojí Kat s husou pod paždí. Jak mne zahlédne, dáme se do běhu.

Konečně můžeme vydechnout. Husa je mrtva, Kat to vyřídil v okamžiku. Chceme ji ihned 

upéci, aby nikdo nic nezpozoroval. 

Přinesu z baráku dříví a hrnce a vlezeme do opuštěné kůlničky, kterou jsme si k takovým 

účelům vyhlídli. Jediný okenní otvor se pečlivě zastře. Je tam jakési ohniště, na vypálených 
cihlách leží železná plotna. Rozděláme oheň.

Kat   škubá   husu   a   připravuje   ji.   Peří   pečlivě   schováváme.   Chceme   si   z   něho   udělat   dvě 

podustičky s nápisem „Spinkej sladce v bubnové palbě, miláčku!"

Kanonáda z fronty bublá kolem našeho útulku.

Zář ohně kmitá po našich obličejích, po zdi tancují stíny. Občas temná rána, až se kůlna otřese. 

Letecké bomby. Jednou slyšíme i dušený křik. Asi trefily nějaký barák.

Letadla bzučí; ozve se taktaktak kulometů. Ale odnás nevychází ani paprsek světla, který by 

mohl býtviděn. Tak sedíme proti sobě, Kat a já, dva vojáci v ošoupaných blůzách, kteří si pekou 
husu uprostřed noci. Nemluvíme mnoho, ale chováme se k sobě s nej něžnějšími ohledy, jak 
myslím si, se k sobě chovají milenci. My jsme dva lidé, dvě jiskřičky života, venku je noc a 
okruh smrti. Sedíme na jeho kraji, v úkrytu a zároveň v nebezpečí, sádlo teče po našich dlaních, 
naše srdce jsou si blízká a hodina je jako místnost; rozehrány něžným ohněm kmitají světla i 
stíny dojmů sem a tam. Co o něm vím - co ví o mně on, dříve bychom neměli jedinou myšlenku 
společnou - teď sedíme před husou a máme plný pocit života a jsme si tak blízcí, že o tom ani 
mluvit nechceme.