Remarque---Na-západní-frontě-klid

ticho, můžeme slyšet, jak za nepřátelskou frontou hrčí transporty, neustále, až hluboko do svítání. 
Kat tvrdí, že nic neodvážejí, ale že přivážejí mužstvo a zase mužstvo, munici, děla.

Anglická artilerie je zesílena, to slyšíme hned. Napravo od farmy je nanejmíň o čtyři baterie 

dvacetapůlek víc, a za pahýlem topolu jsou zakopány minomety.

Mimo to přibyl jistý počet těch francouzských bestií se zapalováním při dopadu.
Jsme ve stísněné náladě. Když už trčíme dvě hodiny ve svých krytech, střílí nám vlastní 

artilerie do zákopu. Je to ve čtyřech nedělích po třetí. Kdyby tobyly chyby při cílení, člověk by 
nic neřek, ale vtip je v tom, že hlavně jsou vyběhané; mají rozptyl až do našeho úseku, tak 
nejistými se často stávají výstřely. Za dnešní noc máme tak dva raněné.

*    *    *

Fronta je klec, v níž musíš nervósně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových 

drah a žijeme v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když střela přichází, tak se mohu 
skrčit, to je vše; ale, nemohu vědět ani působit na to, kam dopadne.

Právě tato náhodnost dělá nás lhostejnými. Seděl jsem před několika týdny v krytu a hrál jsem 

skat; za chvíli jsem vstal a šel navštívit známé v jiném krytu. Když jsem se vrátil, nebylo po 
prvním krytu už ani památky, byl rozdrcen těžkou trefou. Šel jsem zpět k druhému krytu a přišel 
jsem právě včas, abych mohl pomáhat jej vykopávat. Byl zatím zasypán.

Být trefen či zůstat na živu je stejnou náhodou. V nejpevnějším krytu mohu být rozmačkán a v 

otevřeném   poli   přečkat   bez   nejmenšího   poranění   deset   hodin   bubnové   palby.   Každý   voják 
zůstává na živu jen pomocí tisícerých náhod. A každý voják věří v náhodu a má k ní důvěru.