Remarque---Na-západní-frontě-klid

Ponenáhlu se řine odporně šedivé světlo do štoly a záblesky explosí blednou. Ráno je tu. Nyní 

se mísí do dělostřelecké kanonády explose min. Jsou to nejbláznivější otřesy, jaké existují. Kam 
padnou, tam je hromadný hrob.

Muži vycházejí na směnu, pozorovatelé se připotácejí poházeni blátem a třesouce se. Ten si 

lehne mlčky do kouta a jí; onen, záložní reservista, vzlyká; letěl dvakrát vzduchovým tlakem 
explosí přes před prseň zákopu a kromě nervového otřesu se mu nic nestalo. Rekruti se dívají 
směrem k němu. Takového něco je nakažlivé, musíme dávat pozor, několik retů už se začíná třást. 
Je dobře, že se dní; snad přijde útok dopoledne.

Oheň neslábne. Leží taky za námi. Kam dohlédneš, stříkají fontány bláta a železa. Ostřelují 

široký pás.

Útok nepřichází, ale granáty dopadají dál. Ponenáhlu hluchnem.

Nemluvíme skorem. Taky bychom si nerozuměli. Náš zákop je skoro zničen. Je na mnoha 

místech vysoký ještě jen půl metru, a je protrhán děrami, trychtýři a balvany hlíny. Přímo před 
naší štolou vybuchne granát. Nastane okamžitě tma. Jsme zasypáni a musíme se vyhrabávat. Za 
hodinu je vchod zase volný, a nabýváme trochu odvahy, poněvadž máme co dělat.

Velitel roty vleze k nám a sděluje, že dva kryty jsou rozbity. Rekruti nabývají klidu, když ho 

vidí. Povídá, že prý dnes večer bude učiněn pokus přinést jídlo.

To nás utěšuje. Nikdo na to nemyslil, kromě Tjadena. Proniká k nám zase něco zvenčí; - když 

nám mají přinést jídlo, nemůže to být tak zlé, myslí si rekruti. Nevyvádíme je z toho, víme, že 
jídlo je právě tak důležité jako munice a jenom proto musí být přineseno.

Nepodaří se to. Druhá kolona vyrazí. I ta se vrátí. Konečně se do toho dá Kat a i ten se vrátí s