Remarque---Na-západní-frontě-klid

které   nám   zabezpečují   ohnivý   ústup.   Z   nejbližší   posice   střílejí
kulomety.

Stala se z nás nebezpečná zvířata. Nebojujeme, bráníme se před zničením. Neházíme granáty 

proti lidem, - co o nich v tomto okamžiku víme? - tam, hle! žene se za námi s rukama a přílbami 
smrt, můžeme se jí po prvé za tři dny podívat do obličeje, můžeme se jí po prvé za tři dny bránit, 
máme šílený vztek, neležíme už bezmocně a vyčkávavě na popravišti, můžeme ničit a zabíjet, 
abychom se zachránili, abychom se zachránili a pomstili.

Krčíme se za každým rohem, za každým kolíkem ostnatého drátu a házíme těm, co přicházejí, 

snopy výbuchů pod nohy, než frnkneme dál. Praskot ručních granátů vtéká mocně do našich paží, 
do našich noh; skrčeni jako kočky běžíme, zaplaveni vlnou, která nás nese, která z nás dělá zuřivé 
zákeřníky, vrahy, ďábly, pro mne a za mne-zaliti touto vlnou, která zdvojnásobuje naši sílu v 
strachu, vzteku a hladu po životě, hladu, jenž hledá naši záchranu a bojuje za ni. Kdyby s těmi 
tam šel tvůj otec, neváhal bys a hodil bys mu granát na prsa!

Vzdali   jsme   první   zákopy.   Jsou   to   ještě   zákopy?   Jsou   rozstříleny,   zničeny,   jsou   to   jen 

jednotlivé kusy zákopů, díry spojené spojovacími chodbičkami, hnízda trychtýřů a nic nad to. Ale 
ztráty těch tam rostou. Neočekávali takový odpor.

*    *    *

Poledne. Slunce pálí, pot nás kouše do očí, stíráme jej rukávem, mnohdy je na něm i krev. 

Vynořuje se první, trochu líp zachovaný zákop. Je obsazen a připraven k protiútoku, přijme nás. 
Naše artilerie mocně nasazuje a odřezává clonou kanonády jejich nápor od jejich reserv.