Remarque---Na-západní-frontě-klid

Mladý Francouz zůstane zpět, dostihneme ho, zdvihá ruce, v jedné má ještě revolver - nevíme, 

chce střílet nebo se vzdát -, rána lopatou rozpoltí mu obličej.

Jiný to vidí a chce utéci, bajonet mu sykne do zad. Vyskočí a s roztaženýma rukama, se 

řvoucími, široko rozevřenými ústy se potácí odtud, v jeho zádech houpá se bajonet. Třetí odhodí 
pušku, schoulí se, ruce na očích. Zůstane zpět s několika jinými zajatci, aby odnášel raněné.

Najednou   se   dostaneme   při   pronásledování   až   k   nepřátelské   posici.   Jsme   tak   těsně   za 

ustupujícím nepřítelem, že se nám podaří skočit tam téměř zároveň s ním. Proto máme tak malé 
ztráty. Kulomet štěká, je oddělán jedním ručním granátem. Než těch několik vteřin přece stačilo, 
aby   pět   z   nás   dostalo   po   ráně   do   břicha.   Kat   rozbije   jednomu   kulometčíku,   který   zůstal 
neporaněn,  pažbou  hlavu  na   kaši.   Ostatní   zapíchneme,  než   vytáhnou  své   ruční   granáty.  Pak 
vypijeme žíznivě vodu z chladiče.

Všude   cvakají   nůžky   na   drát,   přes   překážky   rachotí   prkna,   skáčeme   úzkými   přístupy   do 

zákopů. Haie vrazí obrovskému Francouzovi lopatu do krku a hodí první granát; krčíme se po 
několik vteřin za nějakou předprsní, pak se rovný kus zákopu před námi uprázdní. Šikmo za roh 
syčí nejbližší hod a uvolňuje cestu; běžíce kolem krytů, házíme do nich stočené náplně ručních 
granátů, půda se sesouvá; praská to, kouří a heká, klopýtáme přes kluzké kusy masa, přes měkká 
těla, padám do roztrženého břicha, na němž leží čistá, nová důstojnická čapka.