Remarque---Na-západní-frontě-klid

nepořízenou. Nikdo neprojde, ani pes by neprolezl tímhle ohněm.

Přitáhneme si řemeny a žvýkáme každé sousto třikrát tak dlouho. Ale nic to nepomáhá; máme 

sakramentský   hlad.   Uschoval   jsem   si   kůrku;   střídku   vyjídám,   kůrka   zůstává   v   chlebníku; 
chvílemi ji chroupám.

*    *    *

Tu noc nelze přečkat. Nemůžeme spát, civíme před sebe jako pitomí. Tjaden lituje, že jsme 

promrhali nahlodané kousky chleba na krysy. Mohli jsme je klidně schovat. Každý by je teď jedl. 
Taky voda nám schází, ale ještě ne tak moc.

K ránu, ještě za tmy, nastane vzrušení. Vchodem se přižene houf utíkajících krys a žene se po 

stěnách vzhůru. Kapesní lampičky osvětlují ten zmatek. Všichni křičí, nadávají a tlukou do nich. 
Vybíjí se tak vztek a zoufalství mnoha hodin. Obličeje jsou zkřiveny, ruce tlukou, zvířata piští, je 
nám těžko přestat, skoro bychom se napadli navzájem.

Tento výbuch nás vyčerpal. Zas ležíme a čekáme. Je vskutku div, že náš kryt nemá ještě žádné 

ztráty. Je jednou z mála hlubokých štol, které ještě existují.

Vplíží se k nám dovnitř kaprál; má s sebou chléb. Třem lidem se v noci přece podařilo 

proniknout a přinést něco proviantu. Vypravovali, že oheň leží v neztenčené míře až k posicím 
artilerie. Je hádankou, odkud ti s druhé strany vzali tolik děl.

Je nám čekat, čekat. V poledne se přihodí to, nač jsem už čekal. Jeden z rekrutů má záchvat. 

Pozoroval jsem ho už dlouho, jak pohybuje neklidně zuby a svírá i rozvírá pěsti. Ty štvané oči, 
které jakoby chtěly vyskočit z důlků, známe až moc dobře. V posledních hodinách se uklidnil 
jenom zdánlivě. Zhroutil se jako zpráchnivělý strom.