Remarque---Na-západní-frontě-klid

Mnoho toho ještě zbylo.

„Co kdybychom tak, Kate, donesli kousek Tjadenovi a Kroppovi?"
,,Dobrá," řekne. Odřízneme porci a zabalíme ji pečlivě do novin. Zbytek jsme chtěli nejprve 

donést do svého baráku; ale Kat se směje a řekne jen: „Tjaden."

Nahlížím   to,   musíme   vzít   všechno   s   sebou.  Tak   se   vypravíme   ke   kurníku,   abychom   oba 

vzbudili. Prve ještě odklidíme peří.

Kropp a Tjaden nás pokládají za fatu morganu. Pak skřípou jejich chrupy. Tjaden drží oběma 

rukama u úst jedno křídlo jako harmoniku a žvýká. Pije sádlo z hrnce a mlaská: „To vám nikdy 
nezapomenu!"

Jdeme směrem ke svému baráku. Tu je zase vysoké nebe s hvězdami a počínajícím svítáním a 

pod ním jdu já, voják s velkými botami a plným žaludkem, vojáček v časném ránu, - a vedle mne, 
shrbeně a hranatě, jde Kat, můj kamarád.

Obrysy baráku jdou nám svítáním naproti jako černý, dobrý spánek.

VI

Mluví   se   o   ofensivě.   Jdeme   na   frontu   o   dva   dny   dříve   než   jindy.   Cestou   jdeme   kolem 

rozstřílené školy. Podle její podélné strany stojí nakupena dvojitá, vysoká zeď docela nových, 
světlých, nenatřených rakví. Voní ještě smolou a smrčím a lesem. Je jich nanejméně sto.

„Tady se připravili dobře na ofensivu," říká udiveně Műller.

,,Ty jsou pro nás," mumlá Detering.

,,Nemel," vyjede si na něho Kat.
„Byl bys ještě rád, kdybys dostal rakev," šklebí se Tjaden, „máš figuru jako fackovací panák a 

dostaneš jen celtu, uvidíš."

I ostatní dělají vtipy, nechutné vtipy, co máme taky dělat. Rakve jsou skutečně pro nás. V 

takových věcech organisace klape.

Vpředu to se všech stran kloktá. V první noci se pokoušíme o orientaci. Poněvadž je dost