Remarque---Na-západní-frontě-klid

Pečení husy trvá dlouho, i když je mladá a tučná. Střídáme se proto. Jeden ji podlévá, zatím co 

druhý spí. Ponenáhlu se rozšiřuje rozkošná vůně. Zvuky zvenčí se slévají v jediný pás, v jediný 
sen, který však nepozbývá zcela schopnosti pamatovat si věci kolem sebe. Vidím v dřímotince 
Kata zdvihat a spouštět lžíci, mám ho rád, jeho záda, jeho hranatou, shrbenou postavu a zároveň 
vidím za ním lesy a hvězdy, a dobrý hlas říká slova, která mi dávají klid, mně, vojákovi, který ve 
svých velikých botách a se svou přezkou na řemeni a se svým chlebníkem jde - maličký pod 
vysokým nebem - cestou, která leží před ním, který rychle zapomíná a je jen zřídka smutný, který 
jde, stále dál a dál, pod vysokým nočním nebem.

Vojáček a dobrý hlas, a kdybyste ho pohladili snad by tomu už nerozuměl, vojáček s velkými 

botami a zasypaným srdcem, který mašíruje, poněvadž má na sobě boty, a který zapomněl všecko 
kromě mašírování. Nejsou na obzoru květiny a takový kraj, že se chce plakat, tomu vojákovi? 
Nejsou tam obrazy, které neztratil, poněvadž nikdy nebyly jeho, zneklidňující ho, ale přec dávno 
uplynulé? Nestojí tam někde jeho dvacet let?

Mám vlhký obličej? A kde to jsem? Kat stojí přede mnou, jeho obrovský, hrbatý stín padá 

přese mne jako stín domova. Mluví tiše, usmívá se a vrací se k ohni.

Pak řekne: ,, Hotovo."

„Ano, Kate."
Protahuji se. Prostřed kůlny svítí hnědá pečené. Vyndáme své skládací vidličky a kapesní nože 

a uřízneme si každý stehýnko. K tomu přikusujeme komisárek, který namáčíme do omáčky. Jíme 
pomalu a vychutnáváme ten požitek.

„Chutná, Kate?"

„Chutná. Tobě taky?"
„Taky, Kate."
Jsme bratry a přistrkujeme si vzájemně nejlepší kousky. Pak kouřím cigaretu. Kat cigáro.