Remarque---Na-západní-frontě-klid

jim na uváženou.

„Kolik obyvatel má Melbourne?" zašveholí místo odpovědi Műller.

„Jak se chcete uplatnit v životě, když ani tohle nevíte?" ptá se rozhořčeně Albert.

„Co rozumíme pod soudržností?" zatrumfuje tázaný. 
Ze všech těch krámů toho už moc nevíme. Taky nám nic neprospěly. Ale nikdo nás ve škole 

nenaučil, jak zapálit za deště a bouřky cigaretu, jak udělat z vlhkého dříví oheň - nebo že je nejlíp 
vrazit bajonet do břicha, poněvadž tam neuvázne jako v žebrech.

Muller povídá zadumaně: „Co to všecko pomůže. Budeme zase mačkat školní lavice."
Pokládám to za vyloučené. „Snad uděláme válečnou maturitu."

„K tomu potřebuješ přípravu. A i když ji budeš mít, co potom? Být na vysoké škole není o 

moc lepší. Když nemáš peníze, budeš musit taky dřít."

,,Trochu je to přec lepší. Ale jsou to přece jen kecy, co tu do tebe nalejvají."
Kropp nám trefí do noty: „Jak to člověk může brát vážně, když byl tady venku."

„Ale nějaké zaměstnání přece mít musíš," namítá Műller, jako by to byl sám Kantorek ve 

vlastní osobě.

Albert si čistí nožem nehty. Divíme se tomu hejskovství. Ale je to jen znamením, že přemýšlí. 

Odloží nůž a prohlásí: „To je právě to. Kat a Detering a Haie půjdou zase po svém zaměstnání, 
poněvadž je měli už před tím. Himmelstoss taky. Ale my žádné neměli. My se máme po tomhle" - 
udělal gesto směrem ke frontě - ,,do nějakého vpravit."

„Člověk by měl mít rentu a moci pak žít docela sám v nějakém lese," - povídám, ale hned se 

stydím za to velikášství.

,, Jakpak to bude, až se vrátíme?" míní Műller a sám je zaražen.
Kropp krčí rameny. ,,Nevím. Až to bude, tak uvidíme."
Rady si neví vlastně nikdo. ,,Co by tak člověk mohl dělat?" ptám se.
,,Nemám k ničemu chuť," odpovídá unaveně Kropp. „Jednoho dne budeš stejně mrtev, tak co z