Remarque---Na-západní-frontě-klid

S takovou dávkou obrazů nemůže být tak hned hotov; proto bručí rozzlobeně: ,,Co se pořád 

ptáte na takové voloviny?" Přetáhne si košili přes hlavu a zapne si blůzu. 

„Co bys dělal ty, Tjadene?" volá Kropp. Tjaden zná jen jedno. „Dával pozor, aby mi neuklouz 

Himmelstoss."

Pravděpodobně by ho nejraději zavřel do klece a každé ráno na něj chodil s klackem. Blouzní 

ke Kroppovi: „Na tvém místě bych koukal stát se lajtnantem. Pak bys mu moh dělat nohy, až by z 
toho byl jelen."

„A ty, Deteringu?" pátrá Műller dále. Je to rozený kantor s tím svým věčným ptaním.

Detering je skoupý na slovo. Ale na toto téma dává odpověď. Dívá se do vzduchu a říká jen 

jednu větu: „Přišel bych právě ještě na žně." S těmi slovy vstane a odchází. Má starosti. Jeho 
žena   musí   hospodařit   sama.   K tomu   ještě   jim   vzali   dva   koně.   Každý   den   čte   noviny,   které 
přicházejí, zdali v tom jejich oldenburském koutku taky neprší. To by nesklidili sena.

V  tom   okamžiku   se   objeví  Himmelstoss.   Jde   přímok  naší   skupině.  Tjadenovi  naskočí  na 

obličeji skvrny. Položí se, jak je dlouhý a široký, do trávy a zavře rozčilením oči.

Himmelstoss je trochu nerozhodný, a zpomaluje chůzi. Potom však přec k nám zamíří. Nikdo 

se ani nepokouší vstát. Kropp se na něho se zájmem dívá.

Stojí teď už před námi a čeká. Poněvadž nikdo nic neříká, vypustí krátké „No?"
Mine   pár   vteřin;   Himmelstoss   zřejmě   neví,   co   má   dělat.   Nejraději   by   nás   nechal   běhat