Remarque---Na-západní-frontě-klid

Máme unavené obličeje a nedíváme se na sebe. 
„Bude to jako na Sommě, to jsme potom měli osm dní a osm nocí bubnovou palbu," povídá 

temně Kat.

Vtipy mu došly, co jsme tady, a to je špatné, poněvadž Kat je stará svině zvyklá na frontu, a 

má pro takové věci čuch. Jenom Tjaden se těší z dobrých porcí a z rumu; myslí dokonce, že se 
právě tak v klidu vrátíme, a že se nic nestane.

Skoro se zdá, že tomu tak bude. Míjí den za dnem. V noci sedím v díře jako vedeta. Nade 

mnou stoupají a padají rakety a světelné padáky. Jsem opatrný a pln napětí, srdce mi tluče. Co 
chvíli se dívám na hodinky se svítícím ciferníkem; ručička nechce s místa.

Spánek leží těžce mi na víčkách, pohybuji v botě prsty u nohou, abych neusnul. Nic se nestane 

až do doby, kdy jsem vystřídán; - jen to hrčení tam. Ponenáhlu se uklidňujeme a hrajeme neustále 
skat a šestašedesát. Snad budeme mít štěstí.

Zadně je obloha ověšena upoutanými balony. Povídá se, že prý ti tam nasadí při útoku i na 

tomto úseku tanky a letadla proti pěchotě. To nás ale tak nezajímá jako to, co se vypravuje o 
nových vrhačích plamenů.

*    *    *

Uprostřed noci se probouzíme. Země duní. Na našem úseku leží těžký oheň. Tiskneme se do 

koutků. Můžeme rozeznávat střely všech kalibrů.

Každý sahá po svých věcech a zjišťuje každou chvíli znovu, že tu ještě jsou. Kryt se chvěje, 

noc je plná řevu a blesků. Díváme se ve vteřinových záblescích na sebe a potřásáme s bledými 
tvářemi a stištěnými rety, hlavami.Každý cítí se zákopy, jejichž předprsně jsou těžkými granáty 
trhány,  stěny  rozrývány  a   hoření  betonové  kvádry  rozdírány.  Zaznamenáváme  svými  smysly 
temnější, zběsilejší úder, podobný seknutí pracky prskajícího dravce, když rána sedí v zákopu. K 
ránu jsou už někteří rekruti zelení a vrhnou. Jsou ještě příliš nezkušení.