Remarque---Na-západní-frontě-klid

Útok je tu.
Nikdo by nevěřil, že v této rozryté poušti mohou být ještě lidé; ale teď se vynořují všude po 

zákopu ocelové přílby a padesát metrů od nás postavili už kulomet, který se ihned rozštěká.

Drátěné překážky jsou rozbité. Ale přec trochu zdrží. Vidíme přicházet útočníky. Naše artilerie 

do toho praží. Kulomety štěkají, pušky práskají. Ti s druhé strany se k nám propracovávají.

Haie  a   Kropp  začínají  házet  ruční  granáty.  Házejí  tak  rychle,  jak  mohou,  granáty  se  jim 

podávají už odjištěné. Haie hází šedesát metrů, Kropp padesát, to je vyzkoušené a důležité. Tamti 
nemohou v běhu nic dělat, pokud nepřijdou na třicet metrů.

Poznáváme zkřivené tváře, ploché přílby, jsou to Francouzi. Dostávají se ke zbytku drátěných 

překážek a mají už zřejmé ztráty. Celá řada je složena vedlejším kulometem; pak máme četné 
závady při nabíjení a Francouzi se dostanou k nám blíž.

Vidím  jednoho  z  nich,  jak  klesá  s  tváří  vzhůru  vztyčenou  na  „španělského  jezdce." Tělo 

sklapne, ruce zůstávají viset jako by se chtěl modlit. Pak tělo docela spadne a v drátech visí jen 
ustřelené dlaně s pahýly paží.

V okamžiku, kdy ustupujeme, zvednou se vpředu se země tři obličeje. Pod jednou přílbou 

černá bradka a dvě oči, které jsou na mě pevně upřeny. Zdvihám ruku, ale nemohu hodit mezi 
tyto podivné oči, celý jeden bláznivý okamžik běsní celá bitva jako cirkus kolem mne a těch dvou 

očí, které jsou jediné nehybné, pak se ta hlava tam vztýčí, nějaká ruka, nějaký pohyb a můj ruční 
granát letí tam a do toho.

Běžíme zpět, strhujeme do zákopu španělské jezdce a házíme za sebe zapálené ruční granáty,