Světová literatura 2

architektura dostává nový prostor ve válkou zničených městech

tradiční realistické zobrazení se v sochařství nahrazovalo stylizovanými objekty (Henry Moore)

v sochařství a malířství mnoho protikladných směrů:

• realismus

• abstraktní tvorba: např. pop-art – umění související s reklamou a konzumem (Andy Warhol)

už ne jen štětce, ale i koláže, stříkání barev, otisky… důležitější než samotné dílo je proces prezentace (happening, konceptuální umění, performace)

• umělci experimentují a vystavují různé předměty v nových souvislostech

• pouliční graffiti se dostávají do galerií jako tzv. street art

ústředními po skončení války se stala zejm. témata vzniku fašismu, antisemitismu, okupace, bombardování, hrdinství a zoufalství vojáků na frontě i v zázemí (klíčová témata prvních let po válce)

• snaha podat svědectví o válečných zločinech a holokaustu

• snažili se najít odpověď na otázku, kde se bere v lidech zlo

• snaha vyrovnat se s válkou (nejen přímí účastníci, i dvě generace poté řeší stejná témata)

změny v literatuře

• postupně se proměňoval způsob zobrazení děje a hlavních hrdinů v románu

• porušovalo se chronologické vyprávění a přibývalo psychologie

• někteří autoři se snažili zrušit tradiční formu románu a experimentovali (subjektivní způsob zobrazování, stírání rozdílů mezi hlavními a vedlejšími postavami aj.)

• na meziválečný „proud vědomí“ navazuje existencialismus (Jean-Paul Sartre, Albert Camus)

  • v 50. letech vzniká nový román (antiromán)

od 80. let se stává populární psaní románů formou postmodernismu

• postmodernismus je typický svou relativizací skutečnosti a různorodostí formy

• autoři mísí žánry (např. historický, detektivní i milostný v jedné knize) a slohové postupy (vyprávění, reportáž, odborný text, úvahu, detailní popis, lyrické pasáže)

• autoři: William Styron (Sofiina volba), Umberto Eco (Jméno růže), Dan Brown (Šifra mistra Leonarda), John Irwing (Svět podle Garpa)

zobrazení subjektivních pocitů a názorů v mnohém vyhovuje poezie

• skupina beatníků: Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti

  • bohémský život, velmi kritičtí, porušovali pravidla a tabu

vymezení se vůči politice

• Allen Ginsberg stál u zrodu hnutí hippies, když v roce 1965 inicioval na univerzitě s San Franciscu „květinový“ protest proti válce

• v Anglii protestovali proti konzumnímu stylu života minulých generací „rozhněvaní mladí muži“

  • Kingsley Amis (Šťastný Jim), John Braine, John Osborne (Ohlédni se v hněvu)

• další formou protestu proti společnosti a daným pravidlům se stalo absurdní drama

  • irský dramatik Samuel Beckett (Čekání na Godota), rumunský dramatik Eugéne Ionesco (Plešatá zpěvačka), americký dramatik Edward Albee (Kdo se bojí Virginie Woolfové)

  • drama bez logické zápletky a klasické kompozice zobrazuje ztrátu smysluplnosti bytí, dialogy se opakují ve smyčkách a chybí rozuzlení