William Shakespeare - Zkrocení zlé ženy

Kompozice: chronologická (dodržuje časovou posloupnost), rámcová (úvodní příběh, který navodí určitou

situaci, ostatní příběhy s ním nějakým způsobem souvisí)

Téma: potlačení názoru o nadřazenosti muže nad ženou

Rým: neveršované části prokládané s rýmy sdruženými, obkročnými a přerývanými

Jazykové prostředky: anafora, epiteton, ironie, přirovnání, metafora

Charakteristika postav díla:

• Podstatou rozvržení postav, jejich charakterů a osudů je myšlenka zdání a skutečnosti. Blanka a její nápadníci reprezentují koncepci kurtoazního (zdvořilostního) ideálu. Dívka je tu křehká, potřebná ochrany. Nápadníci jsou galantní, předhánějí se v lichotkách a poklonách. Na druhou stranu Kateřina spíš boří, než buduje, ženská něha jí zcela chybí. Proti hulváctví Petrucciovu je však něžným vánkem jarního dne. Takové je zdání. A skutečnost? Petruccio ví, že Kateřinina zloba není nenávistí, není personifikací zla, dívka je pouze impulzivní, emancipovaná, životaschopná a silná. Je tedy naopak kladnou postavou, protože odmítá přijmout falešné kurtoazní normy. To je však navenek interpretováno jako hrubost, neženskost, agresivita, ďábelství. Ve skutečnosti i ona touží po lásce. Aby ji Petruccio „zkrotil“ musel překročit i ty normy, které Kateřina respektovala, totiž společenské. To vše byla však pouhá lest a přetvářka, aby Kateřina v nesnesitelných poměrech dospěla k závěru, že spory mezi mužem a ženou k ničemu nevedou.

Analyzovat text z hlediska času a prostoru:

• Děj se odehrává v italské Padově. Boháč Baptista má dvě dcery: Kateřinu a Blanku. Obě jsou krásné, ale zatímco o Blanku bojují tři nápadníci, o Kateřinu pro její výbušnou povahu nikdo nestojí. Baptista stanoví podmínku, že Blanku vdá teprve tehdy, až bude pod čepcem Kateřina. Do města přijíždí mladý Lucenzo. Se svým sluhou si vymění identitu a nechá se najmout boháčem Grumiem (Blančiným ctitelem) za dívčina učitele. Má ji nenápadně přesvědčit ke sňatku s Grumiem, ovšem zamilován se ji snaží získat pro sebe. Sokem je mu boháč Hortenzio, jenž se v přestrojení taktéž rozhodl vetřít do dívčiny přízně. Do města přicestoval i mladý šlechtic Petruccio, jenž se rozhodl získat ruku Kateřiny. Jejich vztah nejprve připomíná souboj dvou živlů, ale posléze přechází v porozumění a harmonii. Naopak je tomu u Blanky a Lucenzia. Skutečnost uvádějící předchozí zdání na pravou míru je demonstrována sázkou, jejímž předmětem je, zda na prosbu mužů přijdou jejich ženy. Jediná Kateřina se dostavila. Významný je závěrečný ironický monolog, v němž vybízí ženy k úplné podřízenosti svým pánům, mužům. Formálně je hra rozdělena do pěti dějství, jimž předchází předehra o dvou scénách.

• Doba, ve které se odehrává děj, není blíže určena, ale odhaduje se, že se jedná o 16. Století, ve kterém Shakespeare napsal toto dílo.