Zdenek Jirotka - Saturnin

• doktor Vlach (jeho zásady správného prožívání každodennosti → kontext doby okupace), dědeček (bývalý ředitel elektráren), slečna Barbora (krásná, sportovní, vždy pozitivně naladěna)

• teta Kateřina, její syn Milouš

• vyskytuje se všude (na lodi, u dědečka)

• neustále používá přísloví, rčení, lidové moudrosti

• hamižná, nesoudná, chamtivá, falešná, pokrytecká…neustále ji fixírují muži

Děj:

• obecně:

• Sluha Saturnin se snaží vyřešit problémy svého pána – vypravěče příběhu, což se mu velmi dobře daří, ač k tomu využívá zcela nevšedních metod, kterými udivuje, ba dalo by se říci, až zcela paralyzuje své okolí. → Teorie doktora Vlacha: existují tři skupiny lidí ve vztahu k objednané míse koblih v kavárně. Skupina první zírá netečně na koblihy a posléze odejde. Příslušníci skupiny druhé uvažují nad tím, co by se dělo, kdyby těmito koblihami začali bez varování útočit na ostatní hosty. Třetí skupina lidí tuto představu s rozkoší realizuje, a právě takovým originálním mužem je Saturnin.

• osnova:

• vypravěč si najímá Saturnina, ten ho stěhuje na loď

• bydlení na lodi, představení tety Kateřiny a její příchod na loď

• odjezd k dědečkovi, kde je i doktor Vlach, zranění vypravěče dědečkem (při Džiu- džitsu)

• příjezd Barbory a tety Kateřiny s Miloušem, výlet do lesa, vypravěč se sbližuje s Barborou

• bouře → zničení mostu

• izolovaný pobyt v domě, ubývání potravin

• rozhodnutí vydat se do srubu doktora Vlacha, cesta tam, srub, cesta zpátky, dědeček zraněn

• Kateřina se po návratu ujímá léčby dědečka, vydírá ho kvůli závěti, ten se naoko zblázní (na radu Saturnina)

• vypravěč odjíždí bez Saturnina zpět do Prahy

• Saturnin zůstává u dědečka, oznamuje vypravěči, že je pravým vlastníkem lodi (předtím tvrdil, že patří polárníkovi), teta Kateřina se znovu provdala

Zdeněk Jirotka:

• prozaik a novinář

• proslavený svou prvotinou Saturnin, vzniklou r. 1942 (za protektorátu) – doba okupace:

• jedno z nejtěžších období českého národa – především heydrichiáda (po atentátu v květnu 1942)

• literatura vystavena cenzuře – nutná i autocenzura, jinak psaní „do šuplíku“

• autoři píší v jinotajích a čtenáři čtou mezi řádky

• knih paradoxně vychází hodně

• cílem ukázat krásu českého jazyka, nezdolnost lidí, atmosféru strachu

• odchod do exilu: V+W, Hostovský, Hoffmeister, Nejedlý…

• někteří autoři nemohli publikovat: levicově a vlastenecky orientovaní

• zakázáno avantgardní umění, židovští autoři

• do 1940 vycházely i výrazně protiokupační díla:

• Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého

• Vladimír Holan: Sen

• Josef Hora: Jan Houslista

• další prozaická díla:

• Zdeněk Kalista: České baroko (výbor barokních textů)

• Jaroslav Havlíček: Helimadoe

• Václav Řezáč: Černé světlo, Neviditelný, Rozhraní (vše psychologické romány)

• Marie Pujmanová: Předtucha (citové dospívání dívky)

• Eduard Bass: Cirkus Humberto, Lidé z maringotek

• Karel Poláček: Hostinec U Kamenného stolu, Bylo nás pět

• Ivan Olbracht: Dobyvatel (o dobytí Mexika), Čtení z Bible kralické

• Karel Schulz: Kámen a bolest

• Jan Drda: Městečko na dlani

• Miloš Václav Kratochvíl: Osamělý rváč, Karlštejnské vigilie, Král obléká halenu