Zlá krev_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vladimír Neff

Zlá krev

Výňatek

Umělecký text

I přihodilo se právě tak, jak se Nedobyl obával: dobrozdání přísežných soudních znalců, pověřených úkolem zjistit příčinu zřícení novostavby na Panence, bylo pro Nedobyla tak nepříznivé, že státní zastupitelství podalo žalobu nejen na zednického mistra Kuthana, který stavbu řídil, ale i na Nedoyla, který byl jejím podnikatelem. Hlavní příčinou neštěstí, jež přivodilo smrt pěti lidí, to jest čtyř mužů a jedné ženy, byla prý nikoli náhoda nebo nepohoda, anobrž nedbalost práce a špatná konstrukce, ale zejména a především pak špatná jakost staviva, čili hlavní vinu nese ten, kdož nedostatečné stavivo ku stavbě dodával; i byl to Nedobyl sám, kdo podle slov obžaloby „sám materiál obstarával, jakž tentýž dělníkům a zedníkům, jako tito svědčí, vykazoval“.

Vadnost staviva, pokračovali přísežní znalci, záležela v tom, že se ke stavbě používalo starých cihel z bouraček; taktéž kámen a kleště byly chabé a nezpůsobilé, a tolikéž i písku se používalo vesměs jen kopaného, obsahujícího množství zemitých příměsků, a malty, v níž přimícháno netoliko mnoho hluchého, nevázaného vápna, ale i popela a vápenného prachu, čímž malta potřebné vaznosti pozbyla. I mají znalci z všeobecného hlediska za to, že kdyby bylo bývalo užito řádného materiálu za svědomitého dohledu řádného a způsobilého stavitele, mohlo se nehodě zabrániti, avšak jen tenkrát kdyby při řízení stavby býval brán ohled na vlhké zimní počasí, kteréžto vlhké počasí působí na pevnost zdiva velmi nepříznivě, an zejména k usychání malty za vlhkého zimního času dochází jen na povrchu, kdežto malta uvnitř stěny, jak zde shledáno, zůstává měkkou.

K přelíčení došlo desátého června před c. k. zemským co trestním soudem v Praze na Karlově náměstí. […] Žalující stát zastupoval náměstek zástupnictví Charouz, známý pod přízviskem Žralok; Nedobyla hájil jeho švagr, juris doktor Jaroslav Helebrant. Jak nazítří oznámily noviny, společenské postavení obžalovaného přilákalo „četné obecenstvo, v němž převažovali vybraní členové pražské smetánky“ a v němž bylo vidět, dodejme, i několik stálých návštěvníků Bornova salónu, například paní Jindřiši Elsassovou, vždy lačnou vzruchu a novinek. […] I zdál se Martin Nedobyl obecenstvu představitelem ctnosti a občanské ctihodnosti, stržené do kalu, kdežto Kuthan byl prototypem potměšilého a po koutech vyváleného všiváctví.

Nikdo arci nemohl tušit, že to, co se tu s Nedobylem odehrává, děje se v jeho životě už potřetí. Vskutku stejně jako dnes, i před dvaceti roky tři muži v černých úborech soudili ho v klementinském konviktu pro rozšiřování velezrádných letáků, a o něco později v Alserovských kasárnách ve Vídni nanovo se octl před tribunálem a byl od něho odsouzen k smrtelnému trestu deseti uliček.