10. Reconquista, objevné plavby, renesance, reformace, protireformace, náboženské války
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Příčiny a předpoklady zámořských objevů
Příčiny
1. nedostatek drahých kovů – zlato, stříbro
Evropské doly byly již vyčerpány,
docházelo k vývozu drahých kovů, které byly směňovány za koření a další luxusní zboží z Orientu.
Svou roli zde sehrálo též hromadění drahých kovů v nejistých dobách, tzv. tezaurace.
2. narušení obchodních styků s Východem –
Celé území kolem úžin Bospor a Dardanely připadlo v roce 1453 po dobytí Konstantinopole Turkům.
Obchod ze západu na východ a naopak ustrnul na konci 15. století téměř na mrtvém bodě.
Příliv cizokrajného zboží se snížil, stejně tak i zisky arabských a italských obchodníků.
Cesty do Indie a Číny mohly probíhat pouze po souši, ale kupecké karavany byly často přepadávány, zboží rozkradeno a členové obchodní výpravy zabiti nebo prodáni do otroctví.
3. Šíření zvěstí o bohatství neznámých zemí
Populárním čtivem se v této době staly cestopisy,
nejznámějším z nich je Milion.
Knihu sepsal italský spisovatel Rusticello na základě příběhů, které mu vyprávěl Marco Polo během jejich společného pobytu ve vězení.
4. existence nabídek a zdrojů na realizování objevných plaveb
Finanční podporu pro cesty do zámoří poskytovaly nejčastěji evropské panovnické rody, a to z různých důvodů
od snahy po získání bohatství a vlivu, přes snahu o obnovu vztahů s Orientem, až po nadšení z objevů.
5. šíření křesťanství
Rozšíření tureckého území s sebou přineslo také rozšíření vlivu islámu, čili snahu o šíření křesťanství je možné vnímat jako cestu proti islámu. Je však třeba říci, že povolání šíření křesťanství plyne již ze slov Ježíšových v Novém zákoně [1].
6. věda
Dalším předpokladem pro uskutečnění zámořských objevných plaveb byl pokrok ve vědě a technice.
Objevovaly se první teorie o tom, že Země má tvar koule, že to není žádná plovoucí deska.
Behaim – svět je kulatý
V loděnicích byly vyráběny nové typy lodí, které se mohly plavit i několik měsíců (tzv. karak, karavely téměř čtyřicet metrů dlouhý trojstěžník připomínající velrybu).
K orientaci sloužil kompas, na konci středověku podstatně vylepšený,
nebo astroláb ( historický - astronomický přístroj, který byl dříve používán mj. na určování a předpovídání poloh hvězd a Slunce).
Průběh objevných plaveb
Roku 1415 Portugalci dobyli přístav Ceuta – Jindřich Mořeplavec čímž začali éru objevných cest.
V touze objevit zlato chtěli proniknout do nitra Afriky.
To se jim však nepodařilo.
Zavedli ale obchod s pobřežní Afrikou (vzácná dřeva, otroci, slonovina).
Založili středoafrické město Lagos, zde vznikla společnost obchodující s otroky.
Roku 1450 Portugalci překročili rovník a učinili další objevy v Africe; snažili se obeplutím Afriky dostat do Indie.
V letech 1487 – 88 Bartolomeo Diaz dosáhl mysu Bouří (přejmenován na mys Dobré naděje).
O deset let později (1497 – 98) Vasco da Gama doplul na Indické pobřeží (město Kalikut).
Podařilo se mu navázat obchodní spojení (hlavní zájem byl o koření).
Portugalci v Indii stavěli pevnosti na pobřeží (měli chránit obchodní stanice = faktorie).
Nepodařilo se jim však vytvořit novou říši, protože v Asii již existovaly feudální státy.
Na počátku 16. století pronikli do Číny (Kanton), v roce 1550 do Japonska.
V Asii vytvořili rozsáhlou koloniální říši, která byla ale vnitřně nepevná.
V polovině 17. století v těchto oblastech ztrácí Portugalci vliv ve prospěch Anglie a Nizozemí.
Španělský královský pár (Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská) přijal návrhy Kryštofa Kolumba na cestu do Indie směrem západním.
V roce 1492 získali Granadu a ukončili tak reconquistu (opětovné sjednocení říše)
. V srpnu téhož roku vypluly z přístavu Palos tři lodě (karavely): Santa Maria, Pinta, Niňa.
Po sedmdesáti dnech plavby spatřili námořníci zem (ostrov Guanahání z Bahamského souostroví), nazvali jej San Salvador (spasitel).
V příštích dnech objevili Kubu (podle Kolumba to bylo bájné Zipango), Espagnolu.
Kolumbus byl přesvědčen, že doplul do Indie
. Do roku 1504 podnikl ještě tři další výpravy, roku 1506 ve Španělsku zemřel.
Nový kontinent dostal název Amerika, podle obecně přijímané teorie je to podle křestního jména Ameriga Vespucciho. (Někteří autoři se však domnívají, že jméno Amerika může odkazovat i na Richarda Amerike nebo oblast Amerrique v Nicaragui.) 1507 – Pojmenoval Ameriku
Amerigo Vespucci pocházel z rodiny florentského notáře.
V letech 1501 až 1502 se zúčastnil své druhé cesty, plavby ke břehům Brazílie, zřejmě jako lodivod nebo kreslič map.
Úkolem bylo najít cestu kolem objeveného „ostrova“ (tzn. Ameriky).
Vespucci během této výpravy pochopil, že se nejedná o velký ostrov, ale o celý kontinent.
Po návratu sepsal leták Mundus Novus (1503), ve kterém popisoval své zážitky, krajinu, zvířata a domorodé obyvatele.
Zároveň napsal, že je to podle jeho mínění nový světadíl, ne Indie.
10. 8. 1519 - 22 se Portugalec Fernando de Magallanes (portugalsky Fernão de Magalhães), podporován španělským králem Karlem I. vydal na jihozápad s cílem přivézt indické koření.
O průběhu plavby máme podrobné informace díky zápiskům italského dobrodruha Antonia Pigafetta, který jako jeden z mála přežil a po třech letech se vrátil do Španělska.
Z původních pěti karavel vpluly do Tichého oceánu, který tak námořníci nazvali díky klidnému a slunečnému počasí, pouze tři.
Jedna z lodí ztroskotala v bouři, druhá se vrátila zpět do vlasti.
Magallanes musel během plavby čelit nejen nepřízni počasí, ale také vzpourám námořníků, kteří na dlouhé cestě strádali.
Konce výpravy se nedožil, během ozbrojeného střetnutí s domorodci byl na Filipínách zabit.
Třetí loď spálili, další se rozlomila pod tíhou nákladu koření.
Domů se tak vrátila pouze Victoria se zbytkem posádky.
Náklad koření sice přinesl zisk, ztráty na životech však byly nesmírné.
Z dvou set námořníků se vrátila jen hrstka.
Přesto přinesla výprava důležité poznání – byla potvrzena teze o kulatosti země.
Jistě zajímavé je, že celá výprava byla zaplacena z výnosu z prodeje přivezeného koření (to bylo naloženo na Molukách).
Při plavbě byla ale porušena smlouva v Tordesillas, protože Filipíny patřily už Portugalsku,
tudíž lodě plavící se ve španělských službách zde neměly právo zakotvit.
Proto byla roku 1529 uzavřena nová dohoda v Zaragoze, která Španělsku přiřkla Filipíny a Portugalsku ponechala nejbohatší ostrovy v Indonésii, nazývané „ostrovy koření“ – Moluky.