11. Habsburkové

Čtvrtá fáze – Švédská

• 1630-25

• V čele protihabsburské koalice švédský král Gustav Adolf

• Dostal se do Prahy

• Habsburkové povolávají Albrechta

• Albrecht velí nerozhodně a tajně vyjednává se Švédy

• Přestupuju na švédskou stranu

• Habsburkové nechali Albrechta v roce 1634 v Chebu zavraždit

• 15000 mužů bylo začleněno do habsburské armády

• Porazili Švédy

Pátá fáze – Švédsko – francouzská

• Koalice Švédska Francie

• Kardinál Rachelier

• Habsburci vyhrávají

• 1648 – Švédové vypalují pražský hrad

1648 – Vestfálský mír

• Výsledek 30 – ti leté války

• Habsburkové nezískali převahu v Evropě, ale upevnili postavení ve vlastních zemích

• Hmotné škody

• Úbytek obyvatelstva

• Vznik druhého nevolnictví

Baroko

• Navazuje na renesanci

• Poslední jednotný sloh Evropy

• Pronikl i do zámoří

• Všechny odvětví umění

• Vzniká v Itálii, 16.-17. století

• České země během 17.-18. století

• Reakce na válkou narušenou Evropu

• Návrat k víře

• Pomíjivost pozemského života

Vývoj názvu

• Z portugalštiny

• Baroque – něco nepovedeného

• Perla nepovedeného tvaru

• Bradavice

• Název je hanlivý a posměšný

• Dynamizující (katolické země) klasicizující (protestantské země)

Znaky

• Typickými znaky baroka je okázalost, velkolepost, bohatství forem, dramatičnost, pohyb a energie.

• Důraz se dává na kontrasty, hru světel a stínů. V katolickém baroku (také zvané radikální baroko) můžeme pozorovat témata jako například zázračná zjevení, vytržení či mučednické smrti svatých.

• Baroko je posledním universálním uměleckým stylem celé Evropy.

• Baroko vyjadřuje citovost, povznesení k Bohu, směřování k věčnosti;

• vyjadřovalo zkušenosti člověka zmítaného náboženskými válkami.

Architektura

• V architektuře baroko dělíme na dvě linie.

• První je klasicizující baroko, které navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu (na konci 18. stol.).

• Druhou linií je dynamizující baroko, které vyjadřuje pohyb, deformaci přímých linií, odpoutává se od renesance a antiky (např. chrám sv. Mikuláše v Praze).

• Půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips.

• Častým architektonickým prvkem baroka je také kopule.

• Barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické.

• Průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami (andílci, atlanti podpírající balkóny a okna).

• Stavělo se z mramoru a z napodobenin mramoru, č

• časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba.

• Ačkoliv nejčastějšími stavbami byly stavby církevní, budovány byly také zámky, paláce a ostatní světské stavby.

Mezi nejznámější barokní stavitele patří bratři Dientzenhoferové – Kryštof (sv. Mikuláš na Malé Straně) a Kilián (letohrádek Amerika, kostel v Karlových Varech). Dalším známým barokním stavitelem byl Carlo Lurago, který začal stavět Klementinum a v neposlední řadě rovněž Giovanni Santini (barokní gotika). Z českých architektů jmenujme například Františka Maximiliána Kaňku, který dokončoval Klementinum a Černínský palác. V Itálii to byl Bernini, kdo postavil kolonádu před chrám sv. Petra ve Vatikáně. V Rakousku Fischer z Erlacku, architekt zámku Schönbrunn a kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Četné barokní stavby se nacházejí též ve Drážďanech, v Berlíně, v Ruském Petrohradě a též v Londýně (katedrála sv. Pavla, kterou po velkém požáru Londýna znovu postavil Christopher Wren.) Tato katedrála měla veliké štěstí, protože ještě před požárem Wren připravoval její rekonstrukci, a proto měl po požáru k dispozici dostatek materiálů na její znovupostavení.