16._Evropa_po_Videnskem_kongresu

Itálie

• Pokusy o sjednocení 1848, museli vyhnat cizí rody (Rakušané, Bourboni)

• 1848 vypuklo na J Itálie lidové povstání, ale Bourboni ho potlačili

• 1848–1849 savojská dynastie povstala proti Rakušanům, aby osvobodila S Itálii, dynastie postavila armádu a díky generálovi Radeckému zvítězila

Sjednocení neúspěšné

• 1859 2. pokus o sjednocení Itálie → na S Itálie je aktivní Sardinské království (Viktor Emanuel II. z dynastie Savojské; ministerský předseda Sardinského království Cavour) → válka o Sardinské království x Rakousko → 2 vítězné bitvy Sardinského království (u Magenty, Solferina) → Rakousko ztratilo Lombardii

• Začíná proces sjednocování – Lombardie připojena k Sardinskému království

• 1860 se ze S Itálie připlavil na Sicílii Giuseppe Garibaldi (stoupenec sjednocení) s jeho stoupenci → vypuklo zde lidové povstání (cílem bylo osvobodit střední a J Itálii a sjednotit je); pod jeho vedením se povstání rozšířilo až do Neapole → Itálie byla zbavena Bourbonů a území předáno sardinskému králi → bylo rozhodnuto, že se Itálie stane královstvím

• 1861 vyhlášeno Italské království (bez papežského státu, hlavní město Turín), ve kterém vládne savojský král Viktor Emanuel II. a ministerský předsedou zůstává Cavour

• 1866 Itálie jako spojenec Pruska ve válce proti Rakousku → Rakousko poraženo (Itálie za odměnu získává Benátsko)

• 1870 součást Italského království se stává papežský stát (díky válce Pruska x Francie → Francie, která měla ochrannou ruku nad papežským státem, byla poražena), papeži zůstal jen Vatikán

• 1871 se hlavním městem Italského království stává Řím

• Rozdíl mezi S (vyspělý, průmyslový) a J (chudý, zemědělský)

Francie

Revoluce ve Francii

• V té době konstituční monarchií

• Proti monarchii Ludvíka Filipa se vytvořila opozice (republikáni, stoupenci Napoleona, chudina) - chtějí rozšíření volebního práva → demonstrace, bankety (shromáždění, kde se projednávalo volební právo)

• Únoru 1848 – připravovaný banket zakázán králem Ludvíkem Filipem → vyvolalo to nespokojenost a revoluci v Paříži (boje na barikádách) → Ludvík Filip utekl, opozice vytvořila prozatímní vládu a vyhlásila Francii republikou (až do 1852)

• Prozatímní vláda připravuje volby do parlamentu na základě všeobecného volebního práva, zakládá národní dílny (podniky založené ze státní poklady, řeší problém nezaměstnanosti, aby našli zaměstnání i chudí)

• Květen 1848 volby – vyhráli republikáni (hlavně podnikatelé, mají převahu v ústavodárném shromáždění, parlamentu) → zrušili národní dílny → nespokojenost, v červnu 1848 vypukla nová revoluce v Paříži → vláda poslala armádu – povstání potlačeno

• Aby se vyhnuli další nespokojenosti v čele republiky prezident s výraznými pravomocemi → Ludvík Napoleon Bonaparte (synovec Napoleona Bonaparte) – záměrně obcházel parlament a nechal hlasovat lid (plebiscit = lidové hlasování) o novém nařízení

• 1852 Ludvík Napoleon Bonapart = císař (Napoleon III., manželka Evženie – soupeřka Sisi, z chudé španělské rodiny, krásná, vzdělaná, zájem o politiku) s neomezenými pravomocemi → nechává pozatýkat všechny své odpůrce a vydává novou ústavu → Francie je podruhé císařstvím (= Bonapartismus, až do 1870)