Feudalismus

FEUDALISMUS

Středověk začíná rokem 476 zánikem Západořímské říše a končí okolo 16 -17. století – přesné datum nelze určit, protože vývoj ve středověku v Evropě byl velmi nerovnoměrný.

Dělení: Raný feudalismus – převládá naturální renta

Vrcholný – převládá peněžní renta

Pozdní – převládá peněžní renta a postupně se zvyšuje robota

Uspořádání společnosti za feudalismu:

Nejdůležitější byl panovník – král/císař – který vlastnil veškerou půdu v zemi. Aby ji však mohl spravovat, potřeboval vojenskou družinu – družiníky. Aby si udržel věrnost družiníků, dával jim za odměnu půdu – nejdříve na určitý čas, později dědičně. Udělená půda se nazývala latinsky feudum (česky léno) tudíž z družiníka se stal feudál (leník). Mezi panovníkem a feudálem vzniká lenní vztah. Leník byl panovníkovi zavázán věrností – byl tedy jeho vazalem.

Totéž co učinil panovník, může udělat i feudál jinému feudálovi – tudíž vzniká lenní vztah i mezi šlechtou navzájem. Půdu, kterou panovník rozděluje, rozděluje i s lidmi, kteří na ni žijí – to jsou jeho poddaní. Za to, že poddaný užívá půdu feudála, platí mu feudální rentu – vlastně bychom dnes řekli nájem. Renta má tři formy – tři způsoby placení (naturální, peněžní, robota – poddaný nic nezaplatil, ale výši renty si odpracoval). Zároveň poddaný musí platit desátek církvi (tedy desetinu úrody).

Všechny úspěšné raně feudální státy spolupracovaly s církví – panovník přijal křest a tvrdil, že vládne s „Boží milostí“ – tedy s jeho požehnáním - souhlasem. Kdo je proti panovníkovi – je proti Bohu, což věřící křesťan být nemůže – vláda pak byla stabilnější. Římskokatolická církev měla centrum v Římě a její postavení ještě nebylo tak pevné – papež potřeboval často vojenskou pomoc. Vedle Říma byl druhým centem křesťanství Konstantinopol – hlavní město Byzantské říše. Odtud také přišli na Moravu Cyril s Metodějem (863). Zásluhy na šíření křesťanství a vzdělanosti mělo také mnišské hnutí, prvním řádem byli benediktini - viz Benedikt z Nursie, k nám pozval benediktiny sv. Vojtěch (klášter Břevnov). Mezi východním (byzantským) a západním (římským) křesťanstvím byla určitá řevnivost. Obě centra se považovala za sídla všech křesťanů. R.1054 se tyto dvě větve křesťanství definitivně rozdělily.

Barbarské státy – jsou státy, které vytvořili barbaři – většinou kmeny Germánů na území zaniklé západořímské říše – tedy po r. 476) Souvisí se stěhováním národů. Díky stěhování národů přišli do svých dnešních působišť také Slované – viz Sámo, Velká Morava, a počátky státu Přemyslovců. Barbarské státy jsou první feudální státy v Evropě.

Itálie – Ostrogóti, Langobardové