František Josef I a Sissi

Co tedy způsobuje kouzlo její osobnosti?

Alžběta se stala legendou již zaživa, protože se halila pláštěm tajuplnosti. V monarchii byla sice císařovnou avšak sotva kdo ji mohl spatřit. Její krása byla celé roky tématem rozhovorů a každého, kdo s ní přišel do osobního styku, strhoval její šarm a laskavost. Ale jen nemnohým bylo dopřáno poznat tuto fascinující ženu, o níž se všude hovořilo. Když ji v Ženevě zavraždili, panoval smutek za člověka, který pro mnoho současníků již dávno neexistoval. Tajemství její skutečné bytosti, její krása a násilná smrt z ní vytvořily mýtus. Byla to žena, která svým způsobem života a myšlenkovým světem předstihla dobu o desetiletí. Mohla v mnohém ohledu ovlivnit budoucnost, kdyby splnila úkol, jejž jí dal osud.

Podnikavá Žofie (1805 – 1872) původně zamýšlí syna oženit se svou starší 19letou neteří Nené (1834 – 1892), starší sestrou Sissi. Zdá se jí totiž mězi všemi dívkami nejvhodnější kandidátkou na rakouskou císařovnu.

Počátkem srpna 1853 proto Žofie zve svoji sestru Ludoviku (1808 – 1892) z rodu bavorských Wittelsbachů s dcerou Helenou (Nené) do oblíbených rakouských lázní v Ischlu, kde se má dívka seznámit s mladým císařem. Ludovika však s sebou kromě Nené bere i svou mladší dceru, teprve 15letou Alžbětu (1837 – 1898). Zatímco Nené je už od pohledu vážná, její sestřička je ještě více méně dítětem, na pohled roztomilou, trochu zasněnou a sále hravou dívenkou. Vážná Nené tak Františka Josefa (1830 – 1916) nijak neupoutá, do mladičké rozkošné Sissi se ale panovník bláznivě zamiluje. Jeho matka se ještě pokouší usměrnit jeho zájem, ale František Josef ji odbude.

Půvabná císařovna odmítá brát čas na vědomí. Nechce se smířit se svým stárnutím. Od roku 1869, tedy od svých 32 let, se nedává fotografovat. Když je nějaký ten snímek potřeba, musejí se retušovat její staré fotografie. Své půvaby si udržuje především nočními obličejovými maskami z telecího masa. Dále používá jahodové zábaly a přidává si do koupele olivový olej, aby prý měla vláčnější pleť.

Za korunu své krásy považuje císařovna své mimořádně dlouhé vlasy. Pečují o ně bývalá kadeřnice hereček Burgtheatru Fanny Angererová, talentovaná, ale domýšlivá osůbka, která pobírá roční plat 2000 zlatých. Má tedy tolik co třeba tehdejší univerzitní profesor! Mytí Alžbětiných vlasů ji ovšem zabere celý den a nejčastěji k tomu používá koňak s rozmíchanými vejci.

10. září 1898 se Alžběta se svou hraběnkou vydávají k přístavišti. Na nábřeží Ženevského jezera se proti nim rozběhne jakýsi mladík. Hraběnka Irma Szatáryová později vzpomíná: ,,Bezděčně vykročuji vpřed, tím před ním kryji císařovnu, jenže muž se nyní chová jako někdo, kdo zle klopýtl, řítí se vpřed a v témže okamžiku vyráží pěstí proti císařovně. Císařovna beze slova, jako by zasažena bleskem, klesá, a já, zbavená smyslů, se s jediným zoufalým výkřikem skláním nad ní…“ Zraněná Alžběta ještě vstane a nastoupí na loď. Teprve tady zjistí, že je zraněná. Lodníci Alžbětu odnášejí na improvizovaných nosítkách zpátky do hotelu. Přivolaný lékař už může jen konstatovat smrt. Císařovna umírá na následky bodnutí přímo do srdce od anarchisty Luigiho Lucheni.