Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!






Recenze - Zvěřinová -19 nám bylo pryč

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (18.78 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Odborná recenze

Jméno autora: Zvěřinová Stanislava

Název knihy: Devatenáct nám bylo pryč…(Totální nasazení dívčího ročníku 1924 trochu jinak)

Vydavatel: Státní ústřední archiv v Praze

Místo a rok vydání: Praha, Karmelitská 2 118 01 Prha 1, 2001

Pořadí vydání: první

Počet stran: 115

Standardní číslo: IBSN 80-85475-72-3

Stanislava Zvěřinová, rozená Sládková, se narodila 2. listopadu 1924 v Českých Budějovicích. Otec František Sládek bojoval za první světové války v československých legiích v Rusku, po válce pracoval na železnici a vychovával své dvě dcery k lásce k vlasti.

Vystudovala klášterní školu a Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Od dětství se aktivně zapojovala do činnosti Sokola a Klubu českých turistů. Po maturitě roku 1943 pracovala na nádraží.

Dne 17. února 1944 byla i se svými spolužačkami poslána na nucené práce do Rakouska, nejprve do zbrojovky Steyr-Daimler-Puch ve městě Steyr. Poté, co byla továrna rozbombardována, následoval přesun nuceně nasazených dělnic do Vídně-Mödlingu a Neudorfu, kde byly zaměstnány v továrně na výrobu leteckých motorů (Flugmotorenwerke Ostmark). Po zničení fabriky se výroba před dalšími nálety ukryla do pivních sklepů ve Vösendorfu. Posledním působištěm v nuceném nasazení se pro paní Zvěřinovou stala Davle-Libřice u Prahy, kde nacisté k výrobě letadel využili tamní železniční tunely. Při útěku z nasazení zažila pražské povstání v květnu 1945.

Po válce pracovala znovu v účtárně na železnici, pomáhala s obnovou pohraničí v Ústí nad Labem, kde se seznámila se svým manželem. Roku 1952 odešla do Prahy, našla zaměstnání u Československých státních drah, poté v účtárně ministerstva dopravy a nakonec jako podniková kontrolorka ve výzkumném ústavu Institutu manipulačních dopravních, obalových a skladovacích systémů.

Autorka si během války zaznamenávala svůj život do deníku, který nosila všude s sebou. Do něj si denně zapisovala všechny své zážitky z války, pocity jako naději, strach a stesk po domově.

Roku 1972 se rozhodla zúčastnit se Soutěže vzpomínek a historických prací, vztahujících se k letům 2. světové války. Proto napsala vzpomínkovou knihu, do které zahrnula nejen své osobní zkušenosti, ale také všechna potřebná fakta, vysvětlivky a zamyšlení, přibližující tyto kruté události a celou atmosféru tak, jak ji tehdy mladé dívky vnímaly. Kniha v této soutěži vyhrála 3. místo, ale nepodařilo se jí najít nikoho, kdo by knihu vydal.

V listopadu 89 toužila po tom, aby si lidé vážili získané svobody a prostřednictvím své knihy chtěla sdělit lidem, že je zapotřebí války odmítat hned na počátku, jelikož s sebou přinášejí vždy jen otroctví – moci, území nebo peněz. V roce 2001 knihu vydalo nakladatelství Státní ústřední archiv v Praze.

Témata, do kterých materiál patří