Recenze - Zvěřinová -19 nám bylo pryč
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Odborná recenze
Jméno autora: Zvěřinová Stanislava
Název knihy: Devatenáct nám bylo pryč…(Totální nasazení dívčího ročníku 1924 trochu jinak)
Vydavatel: Státní ústřední archiv v Praze
Místo a rok vydání: Praha, Karmelitská 2 118 01 Prha 1, 2001
Pořadí vydání: první
Počet stran: 115
Standardní číslo: IBSN 80-85475-72-3
Stanislava Zvěřinová, rozená Sládková, se narodila 2. listopadu 1924 v Českých Budějovicích. Otec František Sládek bojoval za první světové války v československých legiích v Rusku, po válce pracoval na železnici a vychovával své dvě dcery k lásce k vlasti.
Vystudovala klášterní školu a Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Od dětství se aktivně zapojovala do činnosti Sokola a Klubu českých turistů. Po maturitě roku 1943 pracovala na nádraží.
Dne 17. února 1944 byla i se svými spolužačkami poslána na nucené práce do Rakouska, nejprve do zbrojovky Steyr-Daimler-Puch ve městě Steyr. Poté, co byla továrna rozbombardována, následoval přesun nuceně nasazených dělnic do Vídně-Mödlingu a Neudorfu, kde byly zaměstnány v továrně na výrobu leteckých motorů (Flugmotorenwerke Ostmark). Po zničení fabriky se výroba před dalšími nálety ukryla do pivních sklepů ve Vösendorfu. Posledním působištěm v nuceném nasazení se pro paní Zvěřinovou stala Davle-Libřice u Prahy, kde nacisté k výrobě letadel využili tamní železniční tunely. Při útěku z nasazení zažila pražské povstání v květnu 1945.
Po válce pracovala znovu v účtárně na železnici, pomáhala s obnovou pohraničí v Ústí nad Labem, kde se seznámila se svým manželem. Roku 1952 odešla do Prahy, našla zaměstnání u Československých státních drah, poté v účtárně ministerstva dopravy a nakonec jako podniková kontrolorka ve výzkumném ústavu Institutu manipulačních dopravních, obalových a skladovacích systémů.
Autorka si během války zaznamenávala svůj život do deníku, který nosila všude s sebou. Do něj si denně zapisovala všechny své zážitky z války, pocity jako naději, strach a stesk po domově.
Roku 1972 se rozhodla zúčastnit se Soutěže vzpomínek a historických prací, vztahujících se k letům 2. světové války. Proto napsala vzpomínkovou knihu, do které zahrnula nejen své osobní zkušenosti, ale také všechna potřebná fakta, vysvětlivky a zamyšlení, přibližující tyto kruté události a celou atmosféru tak, jak ji tehdy mladé dívky vnímaly. Kniha v této soutěži vyhrála 3. místo, ale nepodařilo se jí najít nikoho, kdo by knihu vydal.
V listopadu 89 toužila po tom, aby si lidé vážili získané svobody a prostřednictvím své knihy chtěla sdělit lidem, že je zapotřebí války odmítat hned na počátku, jelikož s sebou přinášejí vždy jen otroctví – moci, území nebo peněz. V roce 2001 knihu vydalo nakladatelství Státní ústřední archiv v Praze.