Holokaust

Pojem holocaust označuje zavraždění přibližně šesti miliónů Židů nacisty a jejich spolupachateli. V době od napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v létě 1941 do konce války v Evropě v květnu 1945 nacisté a jejich spolupachatelé usilovali o zavraždění každého Žida, který žil na území pod jejich nadvládou. Nacistická diskriminace Židů začala však již s Hitlerovým nástupem k moci v lednu 1933, a proto mnoho historiků považuje právě tuto událost za začátek holocaustu. Židé nebyli jedinou obětí Hitlerova režimu, ale byli jedinou skupinou, kterou chtěli nacisté úplně vyhladit. Přestože existují podobné historické události, je holocaust podle mínění mnoha vědců jedinečnou událostí. Masové vraždy odlišných náboženských, etnických nebo společenských skupin, někdy dokonce v rozsahu miliónů mrtvých, se v historii objevovaly. Kromě nacistického Německa také jiné vlády využívaly ke svým smrtícím plánům systémy táborů a různé technologie. Židé byli pronásledováni po větší část svých dějin. Přesto může být holocaust ze dvou hlavních důvodů považován za jedinečný: 1) na rozdíl od přístupu k jiným skupinám usilovali nacisté o zavraždění každého Žida, ať žil kdekoli, bez ohledu na jeho věk, pohlaví, vyznání a činy a k dosažení těchto cílů využívali byrokracie moderníhostátu; a 2) nacističtí vůdci byli přesvědčeni, že zbaví-li svět přítomnosti Židů, bude to požehnáním pro celý německý národ a pro celé lidstvo, a to přesto, že Židé ve skutečnosti nepředstavovali žádnou hrozbu. Vycházeli z nesmyslné rasistické ideologie, která považovala Židy za „škodlivou rasu”. Tato myšlenka, více než jakákoli jiná, vedla k uskutečnění vražedné politiky známé jako „konečné řešení židovské otázky”. Přesný počet Židů zavražděných během holocaustu není znám. Většinou se podle tvrzení Adolfa Eichmanna, vysokého důstojníka SS, který měl organizaci židovských deportací na starost, uvádí počet 6 miliónů. Většina výzkumů potvrzuje, že se počet obětí pohybuje mezi pěti a šesti milióny. Starší výzkumy uvádějí hranici od 5,1 miliónu (profesor Raul Hilberg) do 5, 95 miliónu (Jacob Leschinski). Pozdější výzkumy profesora Yisraele Gutmana a dr. Roberta Rozetta zveřejněné v Encyklopedii holocaustu (Encyclopedia of the Holocaust, ed. Israel Gutman, New York 1995, 2 sv.) odhadují ztráty Židů na 5, 59 – 5, 86 miliónu a studie vedená Dr. Wolfgangem Benzem udává počet mezi 5,29 a 6 milióny.Jako hlavní zdroje těchto statistik posloužila srovnání předválečných a poválečných sčítání lidu a odhady populace. Využívány jsou rovněž nacistické dokumenty obsahující částečné údaje o deportacích a vraždění. Odhadujeme, že Jad Vašem (památník holocaustu v Izraeli – význam výrazů „Jad Vašem” – srv. Iz 56, 5) má v současnosti k dispozici více než 4 milióny jmen. Údaje o nich pocházejí především ze zhruba dvou miliónů Listů svědectví, na nichž ti, kterým se podařilo nacistickou vyhlazovací politiku přežít, podávali informace o svých zavražděných rodinných příslušních a přátelích. Všechny tyto údaje jsou zaznamenávány v počítačové databázi. Kromě toho jsou v archivu Jad Vašem uloženy tisíce dokumentů zaznamenávající jména lidí, kteří žili v době holocaustu a z nichž mnozí patří mezi jeho oběti. Tento souhrn dokumentů ještě musí být náležitě prozkoumán a přidán do databáze.Předválečnépronásledování Židů v Německu byla prováděna za naprosto odlišných podmínek, než nacistická vyhlazovací politika během 2. světové války. Hlavním záměrem nacistické politiky během prvních let ještě nebylo fyzické zničení Židů, ale spíše jejich sociální a ekonomické vytlačení a vyhnání z německé půdy. Nacistický režim byl ale v realizaci těchto plánů dosud omezován různými vnitřními a vnějšími tlaky, které krotily krutost antisemitských opatření. Protižidovská politika byla prováděna před očima světové veřejnosti. Jejími typickými projevy byla diskriminující legislativa, ekonomický útlak, veřejné očerňování, úřední zastrašování a – více než fyzické násilí a vraždy – společenský ostrakismus.Charakteristickým rysem nacistické předválečné politiky bylo zmatené střídání obdobíutlačovánía normálního stavu, stálé stupňování a uvolňování antisemitského tlaku. Krátká období intenzivní antisemitské aktivity byla tlumena delšími obdobími zdánlivé stabilizace. Mezníky předválečné antisemitské politiky tvoří tři události: