Principát- rozmach impéria v 1

Principát- rozmach impéria v 1. a 2. století po Kr.

• Augustus po své smrti (r.14 po Kr.) předal svým nástupcům poměrně stabilní říši

• jeho dílem nová státní forma= neomezená moc císaře, ale v rámci tradičních republikánských institucí → principát

• císař vládl jako priceps- prvý člen senátu a prvý občan říše

• až po nástup císaře Diocletiana

• císařové se opírali o vojsko, rozsáhlý pozemkový majetek a finance

• byly jim prokazovány božské pocty

• otázka nástupnictví- musel se postarat o nástupce, možná i adopce

• senát určenému nástupci udělil úřední pravomoci, poté mohl převzít moc

• konečné slovo v uznání císaře měla armáda → legie či pretoriáni

• r. 68 po Neronově smrti → boje mezi legiemi (provolaly císařem své vlastní kandidáty)

Juliovsko- klaudiovská dynastie

• Augustus první císař z této dynastie

• ze dvou patricijských rodů Iuliů a Claudiů

• posilování moci císaře → napjaté vztahy se senátem

• za Tiberia a Claudia říše vzorně spravována

• neomezená moc probudila negativní vlastnosti v Gaiovi (Caligulovi) a v Nerovi

• touha po vládě= ztráta morálních zábran např. vraždy konkurentů

• často nestačily císařské příjmy → císař zneužíval zákona o urážce majetku, zabavoval jej

Flaviovci

• po Neronově sebevraždě boje o císařský trůn- císař T. Flavius Vespasianus

• výborný voják a hospodář

• syn Titus kráčel v jeho šlépějích, ale jeho mladší syn Domitianus krutý samovládce

Adoptivní císaři

• po jeho násilném odstranění r. 96 císař M. Cocceia Nerva

• zahájil období pozitivních vztahů mezi císařem a senátem v období vlády tzv. adoptivních císařů

• zavedl adopci

• určil svého nástupce → M. Ulpia Traiana, vynikající vojenský velitel

• Traianus i jeho nástupci Hadrianus, Antoninus Pius a M. Aurelius usilovali o respektování republikánské tradice

• faktická moc pevně v jejich rukou- hlavní úlohu měla rozvětvená byrokracie

• hospodářský rozkvět

• doba vlády Antonina Pia → zlatý věk

• prosperita říše zkažena za Marka Aurelia, musel čelit vojenskému ohrožení na V a S hranici říše

Zahraniční politika

• většina císařů usilovala o zajištění hranice Impéria

• k tomu sloužilo především budování římského pomezí → limes

• limes byl vojenskou hranici impéria a sloužil k zabezpečení obrany římského států i jako základna pro operace římských vojsk na cizím území→ barbariku

• skládá se z vojenských táborů a strážních věží, které byly spojeny vojenskou silnicí

• opíral se o toky řek, kde to nebylo možné- příkopy a valy

• k obraně říše pomáhaly i vasalské státy, tvořily předsunutou hranici

• vládci těchto států byli v zahraniční politice vázáni zájmy impéria a museli Římany vojenský podporovat

• mnohé z nich Římané později zbavili vlády a jejich země se staly římskými provinciemi

• za vlády císařů juliovsko-klaudiovská dynastie, tak byly k říši připojeny Kappadokie v MA, thrácké království na Balkáně a Mauretánie v severní Africe

• Římané v této době ovládali i jižní část Británie

• v dalším postupu na sever pokračovali Flaviovci, kteří též zabrali část germánského území mezi Rýnem, Neckarem a Mohanem→ zkrátila se hranice, nutno bránit před vpádem germánských kmenů

• největší územní rozmach za vlády Traianovy

• provincie Dákie

• na východě nejprve ovládl Nabatejské království, poté Mezopotámii a Arménii

• nástupce Hadrianius usoudil, že Římané nemají dostatek sil, aby tyto vzdálené východní oblasti účinně kontrolovali → vzdal se jich

• vzpoury uvnitř říše→ povstání za Nerona a Vespasiana v Judeji

• římské vojsko ho brutálně potlačilo- tisíce Židů byly pobyty a tisíce zotročený

• roku 77 Římané srovnali se zemí jeruzalémský chrám