Sparta

Druhou nejpočetnější skupinou byli Peroikové, což v řečtině doslova znamená: bydlící okolo. Peroické obyvatelstvo bylo tvořeno dórskými přistěhovalci, kteří nebyli lakónského původu a usídlili se v obcích v okrajových oblastech Lakedaimónu. Neměli občanská práva a nemohli se podílet na politickém životě, přestože nebyli členy privilegované skupiny, byli svobodnými obyvateli. Živili se především řemeslem a obchodem.

Nejméně zastoupenou avšak nejmocnější vrstvou byli Sparťané (Lakóné). Sparťané jako potomci dórských dobyvatelů tvořili úzkou vládnoucí vrstvu. Svou nadřazenost dávali ostatním vrstvám jasně najevo. S Heilóty nekomunikovali vůbec, s Peroiky komunikovali pouze v krátkých větách. Dodnes se i v češtině tento styl mluvy označuje jako „lakónská odpověď“. Plnoprávné obyvatelstvo se neživilo fyzickou prací, hlavní náplní Sparťanů byla služba v armádě a vláda nad městským státem. Plnoprávným občanem Sparty se stal pouze muž narozený ve spartské rodině, který prošel armádou a dosáhl věku třiceti let. Ženy byly sice vyloučeny z politického života, ve spartské společnosti však hrály důležitou roli matek vychovávajících budoucí bojovníky. Tvrdá spartská výchova stála za vojenskými úspěchy a začínala již těsně po narození.

Život ve Spartě:

Je poměrně známým faktem, že každé spartské dítě bylo po narození prohlédnuto kněžím a pokud neslo známky jakékoliv fyzické neduživosti, bylo shozeno ze skály. V očích dnešní humanitní společnosti se jedná o maximálně zavrženíhodný čin, který však vycházel z tehdejší nutnosti využít každého schopného jedince pro fungování státu, který byl životně závislý na udržování mnohem početnějších neprivilegovaných vrstev v poslušnosti. Pro tento vojenský režim představoval jakýkoliv nesoběstačný jedinec přítěž, která by v širším měřítku mohla znamenat zánik státu. O výchovu dětí se do věku šesti let starala rodina, pak se osudy spartských chlapců a dívek rozdělily. Děvčata dál zůstala v rodinách a do škol pouze docházela. Ve škole byla cvičena k fyzické zdatnosti a schopnosti zapojit se do obrany města a v neposlední řadě vychovávat potomky. Ve věku sedmnácti let byly spartské ženy provdávány za více než o deset starší muže, se kterými zakládaly rodiny. Jelikož měl muž vojenské a politické povinnosti, starala se o výchovu dětí převážně žena, které musela tvrdostí výchovy nahrazovat nepřítomného otce. Hérodotos zmiňuje případy, kdy matka zavraždila svého syna, který se projevoval v jejích očích zbaběle. Kodex cti byl u spartských žen silnější než mateřské pouto. Výchova a vzdělávání spartských chlapců byly v režii státu. V šesti letech byl chlapec odloučen od rodiny a byl vzděláván ve vojenské škole. Hlavní náplní bylo cvičení tělesné zdatnosti, umění boje, matematiky, čtení a psaní. Mezi školními předměty se objevily předměty podobné dějepisu, náboženství a zeměpisu posilující nacionalistické smýšlení rodících se bojovníků. Nezřídka docházelo během školní docházky ke smrtelným úrazům, způsobeným spolužáky či učitelem, které však podtrhovaly vojenský charakter vzdělávacího systému. Ve věku dvanácti let odcházeli chlapci k armádě, kde byli přiřazeni do svých rodících se jednotek. Zde měl výcvik naprosto odlišný charakter, již nebyli cvičeni jako jednotlivci, ale jako součást jednotky, jejíž zájmy byly zájmům jedince nadřazeny. Cvičné souboje mezi jednotlivými jednotkami byly doprovázeny opět vážnými až smrtelnými zraněními, které byly brány jako slabost zraněných. O výcvik jednotek se starali svobodní mladíci ve věku mezi dvaceti až třiceti lety, kteří se pak stávali veliteli svých rodících se jednotek. Výcvik jednotky byl ukončen cvičným útokem na heilotskou vesnici, během kterého musel každý chlapec dokázat svou dospělost zabitím Heilóta. Po dokončení výcviku byla jednotka odeslána na dobyvačná tažení. Nejschopnější členové jednotky ve Spartě zůstávali, aby se postarali o výcvik nových jednotek, ve kterých zaujali pak post velitelů. Dobyvačná tažení byla velmi náročná a byla vykoupena velkými ztrátami. Po dosažení věku třiceti let se spartští bojovníci vracejí do Sparty, kde získávají status plnoprávného občana. Za své zásluhy bojovníci dostávají dům, půdu a k ní patřící Heilóty. Hlavním úkolem mužů je také založit rodinu, proto si po svém návratu do Sparty berou mladou ženu, kterou musí nejprve porazit v řecko-římském zápase. Po založení rodiny jsou spartští muži přeřazeni do jednotek sloužících pouze k obraně Sparty, musí se totiž aktivně podílet na politickém životě.