Velká krize - Černý pátek 1929

Velká krize

Černý pátek v říjnu 1929 na burze v New Yorku započal světovou hospodářskou krizi. Ta se z USA dostala do Evropy i k nám. Vedla k velkému omezení výroby, poklesu mezd, propouštění z práce. Tím byla snížena možnost lidí nakupovat zboží, a tak se zdálo, že z krize nevede východisko. Rok 1931, kdy došlo k rozvratu světových financí, byl další ránou. Skončila éra svobodného podnikání a volnou hru kapitálu nahradily zásahy států do hospodářství.

Stát začal provozovat tzv. protekcionářskou politiku, což znamená, že stavěl celní přehrady přílivu cizího zboží do země, aby podporoval vlastní průmysl a zemědělství. Stát také poskytoval příspěvky těm podnikům, na jejichž výrobě měl velký zájem třeba proto, že zaměstnávaly mnoho lidí. Vlády také objednávaly zakázky pro stát a organizovaly velké veřejné stavby.

Zdánlivým paradoxem hospodářských krizí je skutečnost, že sice citelně postihují chod hospodářství a pracujících, ale na druhé straně - a to si povšimli i osvícenější marxisté - systém tržní ekonomiky nejen neoslabují, ale posilují. Svým dopadem totiž vedou k lepší a efektivnější výrobě; méně úspěšné podniky i jedinci sice krachují, ale ti, kteří se dokáží se situací vyrovnat, pak zavádějí modernější stroje, vyrábějí modernější a lacinější zboží, navíc s menším počtem lidí. Proto se také nezaměstnanost snižuje pomaleji, než stoupá výroba.

Také Československo bylo světovou krizí těžce postiženo.Výroba postupně klesla až na 60 % oproti roku 1929 a řady nezaměstnaných prudce rostly. Vláda se snažila bojovat proti dopadu krize všemi prostředky. Podařilo se jí získat ve Francii půjčku 600 miliónů franků k upevnění stability hospodářství. V roce 1932 přijala v rámci Malé dohody smlouvu o regulaci obilních přebytků, aby chránila rolníky, kterým se díky poklesu cen přestala vyplácet jejich práce. V následujícím roce byl přijat kartelový zákon. Byl namířen proti velkým sdružením podniků (kartelům), která díky značnému kapitálu lépe překonávala krizi a mohla se zmocnit monopolu ve výrobě určitého druhu zboží a libovolně si určovat ceny v době, kdy malé a střední podniky nebyly schopny čelit jejich konkurenci. Dalším opatřením byla částečná devalvace (znehodnocení) naší měny. Zlatý standard koruny byl zachován, ale zmenšen o šestinu a roku 1936 o dalších 30 %. Toto opatření vlastně „zlevnilo" naše zboží na cizích trzích a umožnilo jeho lepší vývoz. Přes všechny snahy o zmírnění důsledků krize byl však její dopad na mnoho občanů státu drastický. Nezaměstnaní organizovali různé hladové pochody, ti, kteří ještě práci neztratili, se snažili stávkami zabránit snižování mezd a dalšímu propouštění. Těžké situace využívali politici krajní pravice i krajní levice, především KSČ. Skreslujícími sliby se jim podařilo skutečně získat část veřejnosti na svou stranu - ale o tom, jak byli schopni řídit společnost a vybudovat slibovaný „ráj na zemi", jsme se mohli v uplynulých 40 letech přesvědčit na vlastní kůži. Hospodářský rozmach nastal až v polovině 30. let, ale do značné míry souvisel se vzestupem zbrojní výroby a stavbou rozsáhlých obranných opevnění, která měla chránit ohroženou republiku.