DAS 2_Smerovani

Na zobrazení směrovací tabulky se všemi cestami (i statickými, i dynamickými) slouží příkaz: show ip route

2.4 Odstraňování problémů se statickým směrováním

Na ověření dostupnosti cílového zařízení slouží příkaz: ping <cílová_adresa>

Zobrazit jednotlivé směrovače, kterými musí paket projít do cílového zařízení umožňuje příkaz:

traceroute <cílová_adresa>

2.5 Dynamické směrování

Dynamické směrování je proces směrování odlišný od statického v mnohých aspektech. Jeho základ tvoří použití směrovacích protokolů jako jsou RIP, IGRP, OSPF apod. Každý z těchto protokolů tvoří komunikaci mezi směrovači a umožňuje šíření informací týkající se sítí. Každá z těchto informací se využívá při aktualizování směrovací tabulky a celý proces se děje plně automaticky bez nutnosti zásahu administrátora.

Oproti statickému směrování má dynamické následující hlavní výhody:

- administrátor nemusí znát aktuální topologii sítě

- jakékoli změny v topologii sítě se automaticky okamžitě šíří prostřednictvím směrovacích protokolů na všechny zařízení, které následně flexibilně na tyto změny zareagují

- naproti složitější počítačové konfiguraci (v závislosti na zvoleném směrovacím protokolu) je potom administrace o mnoho jednodušší než v případě statického směrování

Směrovací protokoly slouží na správu směrovacích tabulek v určité autonomní oblasti, což je oblast sítí s dohodnutou strategií správy. Autonomní oblast slouží na rozdělení velkých sítí na menší a teda i lehčeji spravovatelné sítě, přičemž každé oblasti je přidělený jednoznačný identifikátor např. ve formě čísla.

Podle toho, jestli protokoly pracují vevnitř této oblasti a nebo mezi oblastmi, dělí se na interní a externí.

2.6 Směrovací protokoly

Protokoly z této rodiny fungují tak, že sousední zařízení si v pravidelných intervalech či při topologické změně (obvykle výpadek zařízení) vyměňují svoje kompletní kopie směrovacích tabulek. Na základě obsahu těchto updateu doplňují nové informace a inkrementují své distance vektor číslo (které je obvykle i metrikou udávající počet hopu k dané síti).

Nevýhodou je, že zařízení znají topologii sítě jen na základě informací od svých bezprostředních sousedů.

Systém budování směrovacích tabulek na základě práce těchto protokolu je následující:

1. Přímo připojené sítě k danému zařízení mají distance vektor číslo rovno 0;

2. Distance vektor číslo jiné než přímo připojené sítě je získáno extrakcí ze směrovacích tabulek bezprostředních sousedů s tím, že je vždy inkrementováno o jedničku

3. Spolu s distance vektor číslem obsahuje směrovací tabulka i jiné údaje – obvykle celkovou metriku pro danou síť (kde se bere v potaz krom hopu i šířka pásma, zatížení linky, zpoždění a spolehlivost) a zejména logickou adresu prvního zařízení (typicky routeru) na cestě k dané síti.