Internet Protocol verze 6

Router1(config)#ipv6 router eigrp 10

Router1(config-rtr)#no shutdown

• Číslo 10 v tomto případě opět představuje číslo AS. Výzva se změní do tvaru (config-rtr) a poté je třeba zadat příkaz no shutdown.

• V tomto režimu lze také konfigurovat jiné možnosti typu redistribuce.

• Nyní přejdeme k rozhraní a povolíme protokol IPv6:

Router1(config-if)#ipv6 eigrp 10

• Hodnota 10 v příkazu rozhraní znovu odkazuje na číslo autonomního systému, který byl povolen v režimu konfigurace.

1. OSPFv3

• Základy protokolu OSPF zůstávají beze změny.

• Ve verzi 2 protokolu OSPF je ID směrovače (RID) určeno nejvyšší IP adresou přiřazenou směrovači (případně ji lze přiřadit ručně). Ve verzi 3 se nastavuje hodnota RID, ID oblasti a ID stavu linky, což jsou vesměs statické 32bitové hodnoty. Změny týkající se přiřazení těchto hodnot spolu s odebráním informací IP adresy z hlaviček paketů OSPF způsobují, že novou verzi protokolu OSPF lze směrovat pomocí téměř libovolného protokolu síťové vrstvy.

• Atributy přilehlosti a dalšího přeskoku nyní využívají linkové lokální adresy a protokol OSPFv3 nadále odesílá své aktualizace a potvrzení pomocí vícesměrového vysílání. Adresa FF02::5 je přitom určena pro směrovače OSPF a adresa FF02::6 pro vyhrazené směrovače OSPF.

• OSPFv3 se konfigurují rozhraní a tedy i sítě k nim připojené přímo na rozhraní v režimu jeho konfigurace.

• Konfigurace protokolu OSPFv3 bude vypadat takto:

Router1(config)#ipv6 router ospf 10

Router1(config-rtr)#router-id 1.1.1.1

• Některá nastavení typu sumarizace a redistribuce je potřeba provést v režimu konfigurace směrovače, ale při konfiguraci protokolu OSPFv3 z rozhraní již není třeba jej konfigurovat z příkazového řádku.

• Po dokončení konfigurace rozhraní je proces konfigurace směrovače přidán automaticky a konfigurace rozhraní vypadá takto:

Router1(config-if)#ipv6 ospf 10 area 0.0.0.0

• Stačí tedy přejít ke každému rozhraní a přiřadit ID procesu a oblast.

Přechod na IPv6

• V současné době existují tři primární strategie přechodu, které jsou k dispozici.

• První se označuje jako duální sady protokolů a umožňuje, aby zařízení používalo současně sadu protokolů IPv4 a IPv6.

• Další strategie se nazývá tunelování typu 6to4. Tato volba je nejvhodnější, máme-li síť, kde se výhradně používá protokol IPv6, a potřebujeme prostřednictvím sítě IPv4 komunikovat s jinou sítí IPv6.

• Třetí možnost se nazývá překlad protokolu NAT-PT. IPv6 nezahrnuje žádný překlad adres NAT. Sám o sobě protokol IPv6 implementaci překladu adres NAT neobsahuje. Pravda je to však pouze formálně, protože existuje strategie přechodu označovaná jak překlady protokolů NAT – PT).