Egypťan Sinuhet_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Mika Waltari

Egypťan Sinuhet

Výňatek

Umělecký text

Avšak tehdy jsem toto vše ještě nevěděl a vstupoval jsem do Domu života naplněn úctou a věřil jsem, že tam najdu všecku pozemskou moudrost a dobrotu. První čas byl krušný, neboť žák, jenž přijde poslední, je sluhou všech ostatních, a není nejpodřadnějšího sluhy, jenž by nestál výše než on a jemu neporoučel. Nejdříve se musí žák naučit čistotě, a není špinavé práce, jež by se mu nesvěřila, až je nemocen odporem, dokud se nezatvrdí. A brzo ví i ve spánku, že nůž se očistí jedině ohněm a prádlo vyvařením ve vodě a v louhu.

Nicméně vše, co se týká umění lékařského, je napsáno v jiných knihách, i nebudu se u toho déle zdržovat. Zato chci vypravovat o všem, co se týká mne, co jsem viděl na vlastní oči a o čem druzí nepsali.

Po dlouhé zkušební době přišel den, kdy mi po obřadném očištění dali bílou kytlici, i směl jsem se v přijímacích síních naučit vytrhávat zuby silným mužům, obvazovat rány, prořezávat vředy a dávat dlahy na zlomené údy. Nebylo to pro mne novinkou a díky dávnému poučování otcovu dělal jsem rychlé pokroky a stal se hlavou a učitelem druhů. Občas jsem dostal i dary, jako se dávají opravdovým lékařům, i dal jsem si vyrýt své jméno Sinuhet na zelený kámen, který mi věnovala Nefernefernefer, abych mohl vtisknout svou pečeť na lékařské předpisy.

Dostával jsem se k úkolům stále nesnadnějším, směl jsem být v sálech, kde leželi nevyléčitelně nemocní, a účastnit se vyšetřování a řezání u slavných lékařů, jimž deset nemocných zemřelo, zatímco se jediný vyléčil. A také jsem se naučil, že se lékař nemá co obávat smrti a že smrt je naopak chorému často milosrdným přítelem, takže někdy je obličej umírajícího šťastnější, než byl za ubohých dnů jeho života.

A přesto jsem byl slepý a hluchý, dokud nepřišel den probuzení, jako kdysi v mém dětství, kdy začaly pro mne žít obrazy, slova a písmena. Přišla konečně chvíle, kdy se mi otevřely oči dokořán, probudil jsem se jako ze sna a tázal se sama sebe z radosti své rozvířené mysli: „Proč?“

Neboť obávaný klíč všeho opravdového vědění jest otázka: Proč? Toto slovo je silnější než rákos Thovtův a mocnější než nápisy vyryté do kamene.

[…] Tehdy se mé oči otevřely dokořán, i viděl jsem, že lékaři Domu života znají jedině, co bylo psáno a co bylo zvykem, ale nic více. Neboť když jsem se tázal, proč je třeba vypalovat hnisavou ránu, kdežto obyčejná rána se maže olejem a obvazuje, a proč plíseň a pavučiny léčí vředy, odpovídali mi: „Odevždy se tak činilo.“

Neumělecký text

Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.