Globalizace výroby

Globalizace výroby

Pojem globalizace znamená sbližování kultur, ekonomik různých národů a států. Týká se celého světa. Je to proces přirozený, nevyhnutelný a do jisté míry očekávaný. Pojem "globalizace" poprvé použil americký ekonom Theodore Levitt v roce 1985 k popisu světového hospodářství v období sedmdesátých let 20. století. Dnes se s tímto pojmem, který charakterizuje vývoj naší doby a i očekávanou budoucnost, setkáváme denně. Průmyslová revoluce ve druhé polovině 18. století, v jejímž průběhu vzniká moderní infrastruktura (průplavy, silnice, železnice, paroplavba, telegraf), má za důsledek vytvoření globálního trhu zboží. Za zlatou dobu globalizace je považována druhá polovina 19. století. Ve dvacátém století se začal ve velkém vyvážet kapitál, a to v zájmu přesunu průmyslu do zemí s nižšími výrobními náklady, lacinější pracovní silou, nižšími daněmi. Revoluce v elektronice, ve sdělovací technice a informatice ještě zvětšila rozvoj světového hospodářského systému, vznik a růst nadnárodních společností. Globalizace je procesem zvyšujícím závislost trhů a národních ekonomik, vyvolaným vysokou dynamikou obchodu se zbožím, kapitálem, službami a transferem technologií. Vývoj technologií vytvořil novou komerční realitu – vznik globálních trhů. Ve světě dnes existuje asi 40 tisíc nadnárodních společností. Světu začínají vévodit standardizované produkty a značky, např. Coca-Cola, Pepsi-Cola, McDonald, Shell, a další z nejrůznějších odvětví. Globalizace je nejčastěji charakterizována jako proces výroby a trhu ve světě, která se projevuje zejména rychlým růstem světového obchodu, nárůstem objemu mezinárodní produkce, růstem počtu nadnárodních společností a rostoucí integrací finančních trhů. K tomu přispěl rozvoj informačních technologií, které umožnily propojit ekonomické aktivity, které jsou rozptýlené v různých oblastech světa. Globalizace je spojena s velkými přesuny výrob mezi zeměmi, s přesuny kapitálu, vzestupem nezaměstnanosti v některých zemích a dalšími jevy, které vlády jednotlivých zemí mohou stěží ovlivnit. Hlavním důsledkem globalizace je ekonomický růst jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích a zejména pak v nově industrializovaných zemích. Dalším důsledkem globalizace je i pokles významu velké skupiny rozvojových zemí, zejména států v Africe. Těmto zemím hrozí prohloubení jejich chudoby a zaostávání. Globalizace s sebou přináší problémy, výhody postihnou jenom nejvyspělejší země, chudí se stanou ještě chudšími, což vyvolává hluboké sociální rozpory. Tím, že globalizace postihla výrobu, obchod, finanční trhy tok informací a týká se takřka všech ekonomických i mimoekonomických aktivit, pak jakékoli vzniklé problémy zasáhnou celé národní hospodářství, které lze však jen těžko předvídat a řešit. Globalizace je vnímána pozitivně, protože světový obchod roste rychleji než světové hospodářství.