Elegie_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jiří Orten

Elegie

Výňatek

Umělecký text

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,

zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,

zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,

aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,

aby se zavřely. Poproste rozpadání,

aby vám přečetlo list o mém rozpadu.

Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu

tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,

že ve své mladosti podobám se již králi

zašlého království. Vy jste přec věděla,

co křídel chybí nám k rozletu anděla,

jak krví smějeme se a jak krví pláčem.

Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)

ťala se průzračnost o rudou oblohu

a krvácela pak a šla a zapadala.

Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála

maminka s tatínkem, domov a oba bratři,

snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří

sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,

snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,

neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,

neměl mne zanechat v plameni, který studil!

Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,

bez blahé mocnosti, jež umí překážkám

snižovat výšiny, jež umí blížit dálku

a peklo zavírá na vůni, na fialku,

potom je chlapec sám a procítá a jde

za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.

[…]

Neumělecký text

Orten nezná sebelítost. Lituje jen promarněných příležitostí k básni. Čím naléhavější a soustředěnější tlak zvenčí, tím intenzivnější je jediný jeho možný protiklad, jediné vzpříčení v řádu Ortenovy osobnosti – tím intenzivnější, ba horečnější je Ortenova vnitřní, tvůrčí aktivita. Čím obecně bezvýchodnější situace – tím subjektivně jedinečnější východisko: transformovat všechno hromadící se napětí v tvorbu.

Pravda, tato vulgární dialektika má daleko k tomu, aby postihla komplikovanost Ortenovy situace směrem k hrozícímu konci, zvláště v onom Ortenově „posledním období“, kdy po Jeremiášově pláči, své nejvelkolepější syntéze, Orten velkoryse hledá další, kvalitativně nové tvůrčí východisko. Citelně opřen o Bibli a hlavně o Shakespeara píše své dramatické Elegie, nesoucí ovšem zjevné stopy chvatu.

Ani tak blízko konci není tedy u Ortena couvnutí zpět, uhnutí, ani ústup do úkrytu. Naopak, čím dál odkrytější vystavení tomu nejhrozivějšímu riziku – riziku tvůrčímu.

(A. Brousek, Podřezávání větve)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;