Fotosoučástky vyzařující světlo a displeje

Bez napětí jsou osy tekutých krystalů bud v poloze rovnoběžné s povrchem destiček, nebo k němu kolmé a celá deska vykazuje stejné optické vlastnosti - je čirá a průhledná (obr. 5a).

Přiložíme-li na elektrody napětí dostatečné velikosti (minimálně asi 5 V), dojde v místech, kde působí elektrické pole, ke vzniku turbulentního proudění krystalů a kapalina se zde silně zakalí, neboť na neuspořádaných a vířících krystalech nastává rozptyl světla, kterému říkáme dynamický rozptyl (obr. 5b).

K vyvolání dynamického rozptylu se může použít jak stejnosměrné, tak i střídavé napětí. Střídavé napětí je výhodnější, neboť jsou při něm vyloučeny parazitní jevy, mající nepříznivý vliv na dobu života zobrazovací jednotky (elektrolýza, rozpouštění elektrod apod.).

Z výkladu je zřejmé, že jde o pasivní zobrazovací jednotku, která světlo negeneruje. Znaky lze pozorovat bud v dopadajícím světle proti tmavému pozadí, nebo v průhledu při osvětlení ze zadní strany. Symboly nelze sledovat, nedopadá-li na zobrazovací jednotku dostatečné množství světla.

Čas potřebný ke vzniku dynamického rozptylu je asi 10 až 20 ms. Obraz zmizí asi za 80 ms po zániku elektrického pole.

Velkou výhodou zobrazovacích jednotek s kapalnými krystaly je jejich extrémně malý příkon (několik mikrowattů na centimetr čtvereční). Např. při výšce znaků 13 mm a napájecím napětí 25 V, s frekvencí 50 Hz je proud na jeden segment 1 μA.

Základní uspořádání ukazuje obr. 2c. Jednotlivé prvky matice jsou umístěny v průsečících dvou navzájem kolmých soustav elektrod (obr. 6). Potřebný prvek se aktivuje tím, že se na elektrody, které se v místě onoho prvku protínají, současně přivede napětí. Tomuto způsobu se říká křížové adresování prvků. Je zřejmé, že jsou-li ostatní elektrody na nulovém napětí, působí na zbývajících prvcích, připojených ke zmíněným elektrodám, poloviční napětí než na prvku aktivovaném. Prvky musí mít proto takové vlastnosti, aby při tomto nižším napětí zůstávaly bezpečně neaktivované. Jinak by znak nebyl čitelný. K aktivaci musí docházet skokem po překročení určitého prahového napětí. Při aktivaci se např. na svislou elektrodu připojí napětí větší než poloviční, ale menší než celé prahové napětí v kladné polaritě. Na příslušnou vodorovnou elektrodu se současně připojí stejně velké napětí v záporné polaritě.

Aby při činnosti indikátoru nedocházelo k rozsvěcení nesprávných bodů matice, aktivují se jednotlivé dvojice elektrod matice impulsově podle určitého postupu řízeného logickým obvodem.

Nejrozšířenějšími prvky pro vytváření bodových matic jsou světelné diody, tvořící malé abecedně číslicové indikátory s pětkrát sedmi prvky (obr. 2c).