Parametrické stabilizátory napětí a proudu

Na rozdíl od stabilizátorů napětí, u nichž je požadován co nejmenší vnitřní odpor, je u stabilizátorů proudu požadován vnitřní odpor co největší, aby změna zatěžovacího odporu způsobila jen nepatrnou změnu odporu v obvodu a proud procházející do zátěže se měnil co nejméně.

Činitel stabilizace je zde

při Rz=konst.

kde I1 je vstupní proud, I2 je proud výstupní

U parametrických stabilizátorů proudu se zpravidla používá bipolární tranzistor v zapojení SB nebo unipolární tranzistor.

Parametrický stabilizátor proudu s bipolárním tranzistorem v zapojení SB : a) principiální zapojení stabilizátoru, b) charakteristiky

Na obr. 8 vidíme principiální zapojení stabilizátoru proudu s tranzistorem v zapojení SB. Stabilizovaný proud je proud IC. Je určen proudem emitoru, nastavovaným odporem R v obvodu pomocného napětí UP. Pro výstup platí UCB = U - ICRz. Předpokládejme pro jednoduchost U = konst., dojde-li ke změně Rz, změní se i napětí UCB. Jak vidíme z charakteristik, je při tom změna IC minimální.

Parametrický stabilizátor proudu s tranzistorem řízeným elektrickým polem: a), b) zapojení, c) vliv odporu rezistoru Rs na velikost stabilizovaného proudu

Navrhněte zdroj stabilizovaného napětí s tranzistorem : U2 = 15V, I2 = 50mA

Vycházíme z předpokladů, že UBE (Si T) = 0,7V = konst.

U2 = UZD - UBE ⇒ UZD = U2 + UBE = 15 + 0,7 = 15,7V … volíme zenerovu diodu ( 15,3V – 17,1 – KZ 260/10 )

IZD =! 10mA UCE =! 5V

U1 = U2 + UCE = 15V + 5V = 20V

UCE = 20V IC = 50mA PC = 250mW (KF 509)

H21e = 90-300

I3 = IB + IZD = 0,5 + 10 = 10,5 mA

(390)

I1 = IC + IB = 0,05+0,0105 = 60mA

P2 = U2 . I2 = 15.0,05=0,75W

P1 = U1 . I1 = 50.0,05=1,25W