2) filosofie a jeji vyvoj ve staroveku do klasické doby

Pozn.: Víra je proces, který se vztahuje k něčemu, co je neověřitelné. Vědění je také proces, který si ale nárokuje ověřitelnost (naprosto evidentní kontrast). Z tohoto pohledu můžeme tedy lehce tvrdit – že víra je metafyzická, ale vědění je empirické.

Řecká presokratická filosofie

Řecká presokratická filosofie označuje filozofické myšlení, které se objevilo v Řecku v 6. až 5. století př. n. l., před Sokratovým působením. Presokratikové se zabývali otázkami původu a povahy světa, lidského poznání a existence.

Existovalo několik směrů presokratické filosofie:

Milétští fyzikové - Thales, Anaximandros, Anaximénes

Tito filozofové se zabývali otázkou původu světa a hledali základní prvotní látku, z níž všechny věci vznikají. Thales se domníval, že tuto látkou je voda, Anaximandros se domníval, že je to apeiron (neomezeno), a Anaximénes se domníval, že je to vzduch.

Pythagorejci - Pythagoras, Parmenidés, Zenón z Eleje

Tito filozofové se zabývali matematikou a geometrií, ale také otázkami existence a neexistence. Parmenidés tvrdil, že realita je jediným stálým a nezměnitelným, zatímco Zenón dokazoval, že pohyb a změna jsou iluzorní.

Herakleitovci - Herakleitos, Empedokles, Anaxagorás

Tito filozofové se zabývali otázkami změny a pohybu. Herakleitos tvrdil, že nic není stálé, vše se neustále mění a je v procesu proměny, zatímco Empedokles tvrdil, že všechny věci se skládají z čtyř základních prvků - ohně, vody, vzduchu a země. Anaxagorás tvrdil, že všechny věci jsou složeny z malých nedělitelných částic nazývaných atomy.

Atomisté - Leukippos, Démokritos

Atomisté se zabývali otázkou existence a původu věcí a tvrdili, že všechny věci jsou složeny z malých nedělitelných částic nazývaných atomy. Tyto atomy se pohybují v prázdném prostoru a tvoří všechny věci v našem světě.

Presokratická filozofie měla velký vliv na další filozofické myšlení v západní kultuře a ovlivnila také vývoj vědy a matematiky.