2) filosofie a jeji vyvoj ve staroveku do klasické doby

Staroorientální nauky

Staroorientální nauky jsou souborem filozofických a náboženských tradic, které vznikly v oblasti dnešního Středního východu a Asie. Tyto tradice zahrnují například starověké egyptské, mesopotámské, indické, čínské a japonské kultury.

Styl čínské filosofie

Čínská filosofie se nepokouší podat úplný a bezchybný systém světového názoru, ve kterém by všechny vztahy a skutečnosti viditelného i neviditelného světa našly jednoznačné vysvětlení. Myšlení čínského filosofa se neomezuje pouze na poznání, protože to, co nám nabízí, jsou poukazy na bezprostřední přežívání vyšší roviny skutečností, než je ta rovina, na které se lidé ve svém myšlení zpravidla pohybují.

Pozn.: Jednoduše řečeno, čínská filosofie se soustředí právě na tu transcendentní (nadskutečnou) rovinu – kam můžeme zařadit třeba bytí, osvícení (stav dokonalého štěstí) atd.

Jedním z hlavních prvků čínské filozofie je důraz na harmonii a rovnováhu. Věří se, že člověk by měl žít v harmonii s přírodou, ostatními lidmi a sám se sebou. Tento koncept se projevuje v mnoha aspektech čínské filozofie, včetně konfucianismu, taoismu a yin-yang filozofie.

Styl indické filosofie

Indická filozofie se vyznačuje množstvím různých stylů a škol, které se vyvinuly v průběhu tisíciletí její existence. Nicméně některé společné prvky lze najít v mnoha z těchto stylů.

Jedním z hlavních prvků indické filozofie je důraz na duchovní rozvoj a osvobození od trápení světského života. Většina stylů indické filozofie se snaží najít způsob, jak překonat utrpení, ať už prostřednictvím meditace, správného jednání nebo dosažení vyššího duchovního stavu.

Dalším společným prvkem indické filozofie je důraz na cykličnost existence a koncepce reinkarnace. Věří se, že každá bytost se zrodí a zemře mnohokrát, a že karmické zákony určují podobu těchto životů.

Další důležitou charakteristikou indické filozofie je její zájem o metafyziku a kosmologii. Mnoho indických filozofických systémů se zabývá otázkou povahy reality a vesmíru, a snaží se najít způsob, jak pochopit nejen naši existenci, ale i samotnou podstatu bytí.

Kromě toho se indická filozofie vyznačuje také důrazem na etiku a správné jednání. Mnoho indických filozofických systémů má své vlastní zásady a pravidla, která mají vést k duchovnímu rozvoji a osvobození od utrpení.

Celkově lze říci, že indická filozofie je velmi komplexní a různorodá, a že má mnoho významných přínosů pro celosvětovou filozofii.¨

Rozdíl mezi vírou a věděním

Víra je sama o sobě jako slovo velmi těžko definovatelná, jelikož se nejedná o něco statického, nýbrž o proces, jehož znakem je neustálá změna. Pokud se někdo snaží o absolutní definici víry, přetváří víru ve vědění (vědu), jehož obsahem je nějaká ověřitelná (absolutní) pravda, ale nic takového u víry neexistuje, protože ta se vždycky vztahuje k něčemu, co je neověřitelné.